Andělé na penzi (7)


„Asi jsem to podělal,“ svěřil se Křivák Danovi, když si Irenka pochutnávala na růžovém chomáči nadýchané cukrové vaty. „Víš, ráno jsem zahlídl Bohouše. Vzpomněl jsem si, jaks říkal, že mu jeho sekačka děsně žere olej a nabídl jsem se, že mu ji sešteluju.“

„No a? To přece není žádnej hřích,“ bručel Dan.

„Vzal mě k sobě, protože on se s tou sekačkou nedostane nikam jinam, než kolem svý chalupy. No, však nám to včera vykládal. No a já jsem si u něho v garáži všiml starý jawy třistapadesátky.“

„Ne!“

„Bohužel jo. Prý na ní zamlada jezdíval do práce. Teď už nemá papíry. Zaprášená byla fest, ale jinak v docela dobrým stavu. Nedalo mi to moc práce. Věřil bys, že teď dokáže s tou sekačkou projet i přes les?“

„Hmm, ale ten malér bude asi ještě v něčem jiným, že že se děda projel po lese ze sekačkou co má teď výkon patnáct koní.“

Image by Niek Verlaan from Pixabay

„Dobrý den, pardon, že vás vyrušuju,“ ozvalo se najednou Danovi za zády. „Nemohl bych vás poprosit o fotku a krátký rozhovor do místních novin, Jsem Dalibor Kunc z deníku Špeh. Viděl jsem vás, jak jste zesměšnil toho dryáčnického siláka a rád bych…“

„Ne, nemám zájem o publicitu, vymyslete si nějakou jinou kauzu,“ zabručel Dan.

„Jenom pár vět,“ nedal se odbýt novinář a už si chystal fotoaparát.

„Řekl jsem ne,“ odpověděl Dan a už už se chystal vypustit z úst nějakou peprnou výhrůžku, když mu došlo, že možná na to ten pisálek čeká.

„Mně se chce čůrat,“ zaúpěla Irenka.

To zabralo. Zatímco se Dan bezradně rozhlížel po toaletách, žurnalista někam zmizel za jinou senzací.

„Bohouše na ulici chytli policajti, prý je první, komu na sekačce na trávu naměřili překročení padesátky v obci,“ vykládal Křivák, když spolu s Danem čekali před modrou Toi-Toikou.

„Důchodce pirátem silnic, to je titulek jak do bulváru,“ zabručel Dan, to bude mít ten pisálek hezký titulek.

„Já vím, byla to chyba. Takhle na sebe upozornit. Nenapadlo mě, že tomu děda dá tak pokouřit. Hele, ale proč vlastně s tebou chtěl dělat interview do novin?“

„Ále, před chvílí jsem omylem narovnal silákovi podkovu, kterou měl nachystanou na představení. No, nekoukej na mě, já nechtěl. On provokoval.“

„Zdá se, že jsme se oba docela odkopali,“ pokrčil rameny Křivák.

„Hmm,“ zabručel Dan.

„To bychom snad mohli i tomu Bohoušovi…co myslíš?“

„…udělat ty ostrý hochy?“ zamračil se Dan.

Křivák jen bezradně rozhodil rukama.

„Tys měl opravovat jenom kola a já si měl raději nechat dát ruku do sádry, ale to už zpátky nevezmeme. Teď se musíme připravit na toho starostu. To nebude jen tak. Včera večer jsem o tom dost dlouho přemýšlel. Ten chlap má pozici, kterou si tady asi dost dlouho budoval. Starostuje tady už třetí volební období. Prakticky celé tohle satelitní městečko vybudoval. Takže se na něj musíme pořádně připravit a nesmíme nic nechat náhodě. U tebe si zařídíme hlavní stan. U mě to nejde, protože mám rodinu a Irenka by mohla něco vykecat ve školce.“

Křivák nevěřícně zíral na Dana. Tak dlouhý proslov od něj nečekal.

Dveře toalety se otevřely.

„Tak odpoledne u tebe,“ dodal ještě Dan a dál se věnoval už jen Irence. Chtěl, aby si tohoto dopoledne užila po svém.

A když už byla odpoledne Irenka doma a vykládala Olze s neúnavnou výmluvností všechny zážitky dneška, a když se celé satelitní městečko ponořilo do ospalého sobotního odpoledne, nikdo by netušil, že jedna z garáží se právě proměnila v hlavní stan odboje. Na velkém kusu balicího papíru postupně vznikal plán na absolutní zničení starosty a jeho přisluhovačů.

„Myslím, že na sebe můžeme být hrdí,“ řekl Křivák a pyšně si prohlížel schéma, které vzniklo na balicím papíře přibitém na stěně jeho garáže.

„Jo. Je to koordinované a cílené. Tohle ho položí,“ řekl Dan a dál se oba kochali zhmotněním svých letitých zkušeností.

„Hele, má to ale jedno slabý místo,“ řekl najednou Křivák a zamračil se. „Kde seženem ten koks. Já ani ty si si pro něj nemůžeme přijít k žádnýmu dealerovi v týhle republice. Každej nás pozná.“

  •  
  •  
  •  
  •  
  •