Co píšu

Vlastní literární tvorba

„Ukončete nástup, dveře se zavírají,” oznamoval z reproduktorů školený hlas, který v pravidelných intervalech udával tepovou frekvenci podzemních cév města. Na poslední chvíli se dveřmi do vagónu prosmýkl nějaký starý pán. Posadil se přímo naproti Martinovi. Vypadal trochu jako děda Láďa. Martin si dědu moc nepamatoval, ale těch pár rysů […]

Cesta

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged sci-fi cestování časem on by
Jako vždycky. Otevírací doba byla sice od osmi do pěti, ale přesto do obchodu s nápisem „neprodáváme zboží, ale dobrý pocit“ chodili všichni zákazníci až kolem půl páté. Však taky kdo má čas si kupovat oblek dopoledne. Náročný závěr celodenní šichty v obchodě možná leckomu vadil, ale Michalovi ne. Ten […]

Jarmilky

This entry was posted in Nezařazené Povídky on by
Dan s Křivákem seděli v garáži a pili pivo. Nemluvili. Oběma jim bylo jasné, že další část plánu je hodně ambiciózní. Byl to kousek, který stál za to, ale netroufali s na něj. Chyběla jim odvaha k nákupu základních surovin. Když se ozvalo zabouchání na vrata garáže, oba sebou trhli, […]

Andělé na penzi (10)

This entry was posted in Co píšu on by
Byla už tma, když se Dan protáhl dírou v živém plotě ke Křivákovi na zahradu. V ruce nesl štípací kleště. Křivák už na něj čekal. „Vzadu mám namontovanou mříž, takže je to v pohodě,“ řekl, když nastupovali do jeho kombíku. „Zjistils tu adresu,“ zeptal se ho Dan. „Jo, je to Svlačcová 5 a […]

Andělé na penzi (9)

This entry was posted in Co píšu on by
První bod plánu přišel na řadu v pondělí. Byl úřední den a ideální příležitost k nečekanému frontálnímu útoku. Dan s Křivákem vyrazili na radnici Starosta je nakonec blahosklonně přijal ve své pracovně. Tvářil se jako maharadža udělující audienci a měl zřejmě pocit, že už jen to, že se těmto dvěma pánům bude věnovat […]

Andělé na penzi (8)

This entry was posted in Co píšu on by
„Asi jsem to podělal,“ svěřil se Křivák Danovi, když si Irenka pochutnávala na růžovém chomáči nadýchané cukrové vaty. „Víš, ráno jsem zahlídl Bohouše. Vzpomněl jsem si, jaks říkal, že mu jeho sekačka děsně žere olej a nabídl jsem se, že mu ji sešteluju.“ „No a? To přece není žádnej hřích,“ […]

Andělé na penzi (7)

This entry was posted in Co píšu on by
 „Seš normální, cos to mlel o tom, že se na to mrknem?“ rozčiloval se Dan, když šli z hospody. „Vždyť tys mluvil o ostrejch hoších, že by je jako Bohouš potřeboval,“ oponoval Křivák. „To, jo,“ zabručel Dan. „Myslel jsem to jako radu, že by si měl někoho sehnat. Ne že […]

Andělé na penzi (6)

This entry was posted in Co píšu Nezařazené on by
Dan vyčkával. Tlustostěnný půllitr svíral pevně za ucho. Naštěstí seděl zády ke stěně. To byl starý instinkt. Zkoumavě si prohlížel starého pána. Čekal nějaký úskok. Hlídal každý prudký pohyb v místnosti. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by to byla nějaká léčka. Zdálo se, že nikdo jiný si jich nevšímá. „Se klidně […]

Andělé na penzi (5)

This entry was posted in Co píšu on by
Když večer vešli do hospody. Byl Dan hodně nesvůj. Od té doby, co si pořídil novou identitu a žil poklidný život v satelitním městečku, nikdy nepil jinde než doma. Takže měl v hlavě stále podvědomě uložené ty zakouřené podniky s hlasitou reprodukcí jižanského rocku, kde se dalo sehnat všechno od […]

Andělé na penzi (4)

This entry was posted in Co píšu on by
„Jak to, že si tu mašinu nehlídáš, ty Přemku Podlaho,“ rozkřikl se Daniel, když si všiml čerstvě vysekané díry v živém plotě, a protáhl se tím tunelem do vlastní zahrady. Křivák jej následoval. S obavami bloudil zrakem po zahradě. Hladina bazénu byla naštěstí klidná. Zahradní traktor si pobrukoval zaseknutý o […]

Andělé na penzi (2)

This entry was posted in Co píšu Nezařazené on by
Olga s Irenkou před chvílí odešly. Olga do práce a Irenka do školky. Daniel nikam nechodil. Jen Irence musel slíbit, že ji v sobotu vezme na představení siláka, který si říká Petr Veliký. Nechtělo se mu, ale nedokázal jí to odmítnout. Věděl, že všichni její spolužáci tam budou. Nechtěl, aby se […]

Andělé na penzi (1)

This entry was posted in Co píšu Nezařazené on by
-Cestovní kancelář Chronos, prosím? -Dobrý den. Chtěl jsem se zeptat, jestli skutečně prodáváte zájezdy v čase a jestli je opravdu každá první cesta zdarma? -Samozřejmě, jaké datum byste si přál. -Pátého pátý devadesát pět. To jsme měli svatbu. -Musím vás ale upozornit, že v minulosti nesmíte nic měnit. -Ale co vás nemá. […]

Zájezd (minutová hra)

This entry was posted in Co píšu Nezařazené and tagged minutová hra on by