Co píšu

Vlastní literární tvorba


1
Když jsem přijel do Dublinu, překvapily mě tu dvě věci. Zaprvé: moji kolegové nechodí po práci na pivo, ale všichni, až na Adama, který je z venkova a má pronajatý pokoj v centru, se seberou, nasednou do aut a odjedou, protože bydlí kdesi za městem. Zadruhé: Se středoškolskou angličtinou naučenou […]

Beran


„Prej když to, co si přeješ, napíšeš na papírek a pak ho spálíš, nebo možná zahrabeš do země, už nevím, ale prej se ti pak to přání splní. Je to starý budhistický kouzlo. Indiáni tak prý píšou na šípy…“ „Ale, Ivo, Indiáni přece nejsou budhisti, ne?“ „Ne? A co by […]

Kouzlo


„Z tebe něco bude,“ říkali mi, když jsem byl malej kluk. Rodiče mně tak symbolicky plácali po zádech. Ve škole jsem byl naděje všech učitelů. Dávali mě za příklad a kantorky tajně doufaly, že jednou až budu slavnej a úspěšnej, že si na ně budu pamatovat a ony budou říkat: […]

Z tebe něco bude



Ještě zamknout volant. Tohle auto mu tady na parkovišti před školou někdo těžko ukradne, ale zamykání volantu bral jako projev úcty ke svému vozu. Stará dobrá Škoda 120 L v barvě topolová zeleň. To auto bylo v mnohém jako on. Auto, kterým nikoho neoslnil, ale které ho nikdy nezklamalo. Bylo […]

Kápo


Ženatý profesor dějepisu Povzdechl si nad dějinami všech válek „kam zmizely ty krásné míry?“ …a žena uchopila válek. Romantický večer Zůstali jsme sami tu, je to jako něžný sen… …všichni jsou na summitu členských států OSN. Kdy bude konec světa podle egyptské mytologie? Až se Re nasere.

Nedělní chvilka poezie #2




Jeremiah Woods labužnicky přičichl k doutníku, sundal z něj kroužek, odřízl špičku a několikrát vtáhl plamen rozžaté zápalky, tak že konec doutníku už stejnoměrně žhnul. Pak se opřel do křesla, zhluboka potáhl a se zavřenýma očima pomalu zálibně vyfoukl obláček dýmu. Doktor Herford jej při tom pozoroval a snažil se Woodse napodobit, […]

Otázka doktora Herforda


Kafe. To bylo jediné slovo k dnešnímu dni v Rudově diáři. Bylo mu trapně před sebou samým napsat tam víc, i když věděl, že kafe není na celé akci to podstatné. V zásadě je to jen společenská zástěrka k setkání. K prvnímu osobnímu setkání s dívkou, se kterou si Ruda […]

Kafe


Když jsem vešel do hospody, už oba seděli u obvyklého stolu. S biologem Lukášem a dějepisářem Ondrou, mými kolegy, jsme se tu scházeli každý pátek na mariáš. Vlastně původně jsme chodívali na taroky, ale to nás bývalo o jednoho víc. Fyzikář Jirka už neučil. Dělal politiku. Prvně komunální, ale teď […]

Hvězdy



Přišla Marta. Nečekal jsem ji. Nebyli jsme domluvení a mně se to zrovna moc nehodilo, ale Martu jsem nemohl jen tak poslat domů. Marta byla výjimka. Ona byla manželka Františka Sluky jednoho z kmenových autorů našeho nakladatelství. Znal jsem hodně autorů. S hodně z nich jsem si tykal, ale popravdě […]

Autor


„Arizona – Texas, cestopisná přednáška českého světoběžníka Petra Pařila“, hlásala cedule na dveřích kulturního domu. V kuželu světla na podiu v jinak potemnělém sále stál mladý muž. Nebyl to šlachovitý dobrodruh ani zarostlý zálesák, tedy typ jaký by kdekdo na podobné akci čekal, ale měl khaki kalhoty, tričko s nápisem […]

Arizona


„Tak jsme domluvení, ta sbírka by mohla vyjít začátkem příštího roku,“ řekl rozhodně pan nakladatel Vladimír Kuliš a podal ruku překvapenému básníkovi. „Koukáte na mě jako byste mi nevěřil,“ zasmál se. Ondřej Škumpa, od této chvíle už skutečný básník, se opravdu zdráhal mu uvěřit. Vydat sbírku básní to není jen […]

Sbírka