Co píšu

Vlastní literární tvorba


Docent Vařil předsedající konferenci „Antispam 2020“ byl spokojený. Bylo po jedenácté a právě přednášel jeho někdejší student, doktor Šedivka. Na Šedivku byl spoleh. Nezklamal ani letos. Přípěvek si pečlivě připravil a právě svým rétorickým uměním bavil studenty. „Jeden příklad na závěr. Pro studijní účely, jsem si před pár týdny otevřel […]

SPAM


Paní Smita seděla a s úsměvem poslouchala vyprávění. Měl sice otřesný přízvuk, ale rozumět mu bylo. „Zkrátka a dobře, Diana byla moje první láska. Líbila se mi už od prváku. Ve druháku jsem s ní tančil polonézu. A ve třeťáku jsme spolu v lodi sjížděli Vltavu. Já ji fakt miloval. Na maturitním večírku […]

Léčba sokem




Rozrazil dveře a jen v trenýrkách nakráčel rozespale do kuchyně. „Dobré ráno, Steve,“ pozdravil jsem ho a dál jsem sledoval zprávy na displeji telefonu. „Dobrý,“ zabručel mi v odpověď. „Kdy si konečně oholíš podpaží,“ spustila na našeho revoltujícího syna máma hned po ránu. „Chodíš jako středověký vagabund a ne jako […]

Simplephone


Když jsem přijel do Dublinu, překvapily mě tu dvě věci. Zaprvé: moji kolegové nechodí po práci na pivo, ale všichni, až na Adama, který je z venkova a má pronajatý pokoj v centru, se seberou, nasednou do aut a odjedou, protože bydlí kdesi za městem. Zadruhé: Se středoškolskou angličtinou naučenou […]

Beran


„Prej když to, co si přeješ, napíšeš na papírek a pak ho spálíš, nebo možná zahrabeš do země, už nevím, ale prej se ti pak to přání splní. Je to starý budhistický kouzlo. Indiáni tak prý píšou na šípy…“ „Ale, Ivo, Indiáni přece nejsou budhisti, ne?“ „Ne? A co by […]

Kouzlo



„Z tebe něco bude,“ říkali mi, když jsem byl malej kluk. Rodiče mně tak symbolicky plácali po zádech. Ve škole jsem byl naděje všech učitelů. Dávali mě za příklad a kantorky tajně doufaly, že jednou až budu slavnej a úspěšnej, že si na ně budu pamatovat a ony budou říkat: […]

Z tebe něco bude


Ještě zamknout volant. Tohle auto mu tady na parkovišti před školou někdo těžko ukradne, ale zamykání volantu bral jako projev úcty ke svému vozu. Stará dobrá Škoda 120 L v barvě topolová zeleň. To auto bylo v mnohém jako on. Auto, kterým nikoho neoslnil, ale které ho nikdy nezklamalo. Bylo […]

Kápo


Ženatý profesor dějepisu Povzdechl si nad dějinami všech válek „kam zmizely ty krásné míry?“ …a žena uchopila válek. Romantický večer Zůstali jsme sami tu, je to jako něžný sen… …všichni jsou na summitu členských států OSN. Kdy bude konec světa podle egyptské mytologie? Až se Re nasere.

Nedělní chvilka poezie #2




Jeremiah Woods labužnicky přičichl k doutníku, sundal z něj kroužek, odřízl špičku a několikrát vtáhl plamen rozžaté zápalky, tak že konec doutníku už stejnoměrně žhnul. Pak se opřel do křesla, zhluboka potáhl a se zavřenýma očima pomalu zálibně vyfoukl obláček dýmu. Doktor Herford jej při tom pozoroval a snažil se Woodse napodobit, […]

Otázka doktora Herforda


Kafe. To bylo jediné slovo k dnešnímu dni v Rudově diáři. Bylo mu trapně před sebou samým napsat tam víc, i když věděl, že kafe není na celé akci to podstatné. V zásadě je to jen společenská zástěrka k setkání. K prvnímu osobnímu setkání s dívkou, se kterou si Ruda […]

Kafe