Cigárko


Fotka od Ada K z Pixabay

„Ta cigareta je vlastně jedinej čas, kterej mám přes den sám pro sebe. Prostě jenom stojím a kouřím,“ říkal mi kdysi kamarád a já ho celkem chápal. Náročná práce, malé děti a na krku rekonstrukce baráku, to člověka dokáže zaměstnat.

Já sám bydlím v bytě a nedokážu si představit, že bych ještě po práci nahazoval omítku a o víkendech pokládal dlažbu. Jenže občas ale těm, co mají domek se zahradou trochu závidím. Zrovna nedávno jsem si říkal, že to musí být fajn přijít navečer domů z práce, v klidu se posadit na zahrádku a relaxovat. Ale pak jsem si sám sobě musel vynadat: „Jene, máš doma krásnou lodžii, se spoustou květin, pohodlným křeslem a výhledem do lesa, kdy naposled sis tam v klidu poseděl? Aha!“

A tak jsem se rozhodl, že s tím něco udělám. Do sofistikovaného kalendáře, který jsem si jednou v záchvatu sebeřízení koupil, jsem si do měsíčních cílů napsal „častěji popíjet čaj v tom starém křesle na terase“ a od té doby se snažím aspoň jednou za den si tam na chvilku sednout.

Sedím na čerstvém vzduchu (všimli jste si, že v zimních měsících jsme všichni zavření v nevětraných budovách, zatímco kuřáci chodí pravidelně na zdravé povětří?), popíjím čaj, nic nedělám a koukám na les. Občas nad ním krouží káňata. Dneska o kus blíž, se nad zahrádkami odehrála letecká bitva dvou vran proti poštolce.

Moje babička bydlela v centru města a do lesa to měla daleko. Přesto si pamatuju, jak mi vykládala o ptácích, kteří přes zimu míří na její krmítko. O skromných sýkorkách, které si vezmou jedno semínko a podletí opodál si ho oloupat, zatímco neomalený zvonek se usadí na hromadě zrní a dělá nepořádek kolem sebe. Kdo chce, kousek přírody a klidu si asi vždycky najde.

Zkuste se podívat okolo sebe. Ne do cizích zahrádek. Třeba máte doma taky okno s hezkým výhledem, nebo poblíž lavičku v parku. Třeba stačí zastavit se pod pěkným stromem, na mostě přes řeku nebo si na chvíli sednout v otevřeném kostele, okolo kterého chodíte do práce. I pár minut denně dělá divy. Já jim pracovně říkám cigárko (protože toto slovo pro mě definitivně zpopularizoval Petr Čtvrtníček) a pomalu ale jistě si na těchto vzácných chvilkách začínám budovat závislost.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •