V roce 1901 vídeňský patolog Karl Landsteiner prezentoval výsledky svého pozorování tří krevních skupin. Nezávisle na něm prováděl své výzkumy pražský psychiatr Jan Jánský, který v listopadu roku 1906 přednesl své výsledky a prokázal existenci dokonce čtyři krevních skupin. Landsteiner ani Jánský vzájemně svou práci neznali. Jediným odborníkem, který znal výsledky práce obou lékařů byl Jára Cimrman, jehož vlastenecké srdce tiše plesalo na tím, že Čech předčil Rakušana o celou jednu krevní skupinu.
V srpnu roku 1907, kdy Cimrman trávil dovolenou nedaleko města Brna na malebném hradu Veveří, zaslal dokonce mistr doktoru Jánskému doporučení, že podrobnému zkoumání by měla být podrobena nejen krev, ale i pot a slzy. Tento převratný objev na poli medicíny ovšem nebyl čistě Cimrmanovým dílem. Jak Cimrman otevřeně přiznává ve svém tajném osobním deníku, námět k této myšlence mu dal jistý pan Kostelník s nímž trávil v létě roku 1907 dovolenou na Veveří.
Tato nenápadná poznámka v mistrově deníku dlouho unikala pozornosti cimrmanologů. Poté, co jsem navštívil zmíněný hrad Veveří, kde při vstupu dominuje bronzová pamětní deska upomínající na trojnásobnou návštěvu Winstona Churchilla, došlo mi, kdo byl (při Cimrmanově jazykovém purismu) oním záhadným panem Kostelníkem.
Zřejmě není náhodou, že ze srpna roku 1907 je také signovaný dopis Járy Cimrmana národnímu divadlu v Brně, kde navrhuje instalovat železnou oponu, která by po skončení představení chránila herce před předměty vrhanými nespokojeným publikem a umožnila jim bezpečně se odebrat k východu.
Osobní přátelství Járy Cimrmana a Winstona Churchilla zachycuje také řada dobových fotografií, jejichž autorem je bohužel vždycky právě Jára Cimrman, který tak na nich není nikdy zachycen. Zachycena je na nich však jeho inovativní metoda fotografické práce, a sice fotografická retuš. Cimrman ač sám sváteční kuřák, pohlížel s nelibostí na vášnivé kuřáctví Churchillovo a z dovolenkových fotografií se jej rozhodl vymazat. Pomocí sofistikovaných technik retuše se mu to skutečně povedlo. Když poté Winstonu Churchillovi zaslal své retušované fotografie na památku, byl Churchill jeho prací tak nadšen, že i později v dobách své největší slávy čas od času zapózoval pro fotografy tak, jako by měl v ruce imaginární, Járou Cimrmanem vyretušovaný, doutník. Tato vzpomínka na dávné přátelství s českým géniem byla britskému premiérovi i jeho lidu posilou zejména v těch nejtěžších zkouškách.
Zřejmě není náhodou, že ze srpna roku 1907 je také signovaný dopis Járy Cimrmana národnímu divadlu v Brně, kde navrhuje instalovat železnou oponu, která by po skončení představení chránila herce před předměty vrhanými nespokojeným publikem a umožnila jim bezpečně se odebrat k východu.
Osobní přátelství Járy Cimrmana a Winstona Churchilla zachycuje také řada dobových fotografií, jejichž autorem je bohužel vždycky právě Jára Cimrman, který tak na nich není nikdy zachycen. Zachycena je na nich však jeho inovativní metoda fotografické práce, a sice fotografická retuš. Cimrman ač sám sváteční kuřák, pohlížel s nelibostí na vášnivé kuřáctví Churchillovo a z dovolenkových fotografií se jej rozhodl vymazat. Pomocí sofistikovaných technik retuše se mu to skutečně povedlo. Když poté Winstonu Churchillovi zaslal své retušované fotografie na památku, byl Churchill jeho prací tak nadšen, že i později v dobách své největší slávy čas od času zapózoval pro fotografy tak, jako by měl v ruce imaginární, Járou Cimrmanem vyretušovaný, doutník. Tato vzpomínka na dávné přátelství s českým géniem byla britskému premiérovi i jeho lidu posilou zejména v těch nejtěžších zkouškách.