Francouzský spisovatel Philippe Claudel pracoval jako vězeňský učitel. Tvrdí, že bez této zkušenosti by nemohl některé své knihy napsat. Konkrétně to říká o románu Šedé duše, ale myslím, si že něco z této jeho zkušenosti bude i v Brodeckově zprávě.
Brodeckova zpráva je rafinované literární dílo. Claudel před čtenářem pomalu rozvíjí nesouvislé a zdánlivě chaotické vyprávění hlavního hrdiny. Jednotlivé příběhy, vzpomínky a dějové odbočky se však zvolna spojují do filigránsky propracované zprávy o lidské vině. Té osobní i té kolektivní.
I když historické kulisy hrají v knize důležitou roli, román je nadčasovým příběhem o lidské přirozenosti.
Brodeckova zpráva není lehké či zábavné čtení. Claudel umně pracuje s nevyřčeným a svému čtenáři zvolna poodhaluje nová zjištění. Získává si čtenářovu pozornost pomalu, ale o to důkladněji. Brodeckova zpráva stojí za přečtení.
Zamrzelo mě, když jsem na takto propracované dílo objevil zcela zavádějící recenzi. Je sice pravda, že Claudel používá historické kulisy v dosti zamlžených barvách. Ale realita druhé světové války spolu s deportacemi Židů do koncentračních táborů zde prosvítá dost zřetelně. Tvrdit, že se děj odehrává v období první světové války, je projevem neznalosti knihy nebo historie, popřípadě obojího.