Hobiti v politice


Britský lord ztroskotal a zachránil se na pustém ostrově. Když jej po letech objeví posádka obchodní lodi, podiví se kapitán: „Sire, dovolte mi otázku. Proč máte na ostrově tři chýše?“

„To je prosté,“ odpoví lord: „V první chýši bydlím, druhá je klub, do kterého chodím,  třetí klub, do kterého nechodím.“

Tato anekdota vtipně popisuje to, čím se seriózně zabývají sociologové. Zygmunt Bauman ve své knize „Myslet sociologicky“ formuloval tento jev jako „My a oni“. Každý člověk potřebuje někam patřit. K tomu, aby někam patřil, musí nutně někam nepatřit. Krom vlastní skupiny potřebujeme tedy i nějaké cizince, oponenty nebo nepřátele. Tohoto fenoménu si všimli i politologové Seymour Martin Lipset a Stein Rokkan, kteří formulovali jednu z klasických politologických teorií – teorii konfliktních linií (cleavages). Stručně lze tuto myšlenku shrnout tak, že každá společnost je nějak rozštěpena (vlastníci/pracující, město/venkov, katolíci/protestanté) a na základě těchto konfliktních linií se utvářejí politické strany reprezentující zájmy jedné či druhé skupiny obyvatel. Řešení názorových rozdílů vzájemným přesvědčováním (bez násilí) pak podle Hannah Arendtové představuje realizaci lidské svobody. Zatímco domácnost se řídí ekonomickou nutností, ve společenské sféře může člověk jednat svobodně. Zasít musí všichni ve stejnou dobu, aby mohli sklidit. V tom není žádný prostor pro svobodu. Ta přichází až tam, kde je možné volit různá řešení.

A jak si na tom stojí naše současná politika? Mám za to, že klasické konfliktní linie založené na majetku či na pracovních vztazích se stírají. Českou politiku vidím jako Bilba Pytlíka. Postavu z knihy J.R.R. Tolkiena. Bilbo je potomkem usedlého rodu Pytlíků, ale po matce v něm koluje dobrodružná krev rodu Bralů. Tyto dva odkazy v něm soupeří. Má zůstat doma a hájit si svůj klid a bezpečí nebo se má rozhlédnout po světě a zažít nějaké to dobrodružství. Toto rozhodování měl před sebou malý Bilbo a podobně ho má před sebou i český volič. Pytlíkové mají své domácí tradice, hodnoty chtějí si hlavně chránit to dobré, čeho se jim už dostává. Bralové (možná trochu závistivě) koukají do světa. Chtějí být světoví či aspoň světáčtí. Cokoliv nového je zajímá. Pytlíci chtějí chránit svoje Bralové budou klidně bojovat za cizí.

Paradoxně Pytlíci hájící své poklidné druhé večeře, častěji chrastí zbraněmi, na druhé straně Bralové dokáží nesnášet každého, kdo není dost tolerantní. Přitom se navzájem vlastně potřebují.  Pytlíci jsou ti zodpovědní jen v kontrastu k lehkovážným Bralům. Naopak Bralové jsou odvážní jen proti opatrnickým Pytlíkům. Společnost je rozdělená a vždycky bude, ať se kdokoli bude snažit ji spojovat. Konflikt je nutným předpokladem pro demokracii. Musí to ale být konflikt řešený slovy a s respektem k oponentům. Nesnažme se konflikty odstranit, ale spíš pečujme o systém, který umožní je pokojně řešit.

  • 6
  •  
  •  
  •  
  •