Představte si auto, ve kterém nefunguje řazení a může jet jenom na dvojku. Nějak nastartujete a dáte auto do pohybu. Někam snad i dojedete, ale nebude to žádná hitparáda. Z venku auto vypadá v pořádku, světla svítí a stěrače stírají, takže to může budit dojem, že nějaký sváteční řidič bojuje se strachem nebo vidlák bloudí městem.
A teď si představte, že se ráno vzbudíte a ten kvalt máte zaseklej ve své vlastní hlavě. Člověk ráno nějak nastartuje a udělá základní hygienické úkony. Do práce dojede, ale co pak? Na soustředěnou práci naprosto chybí energie, přečíst delší e-mail stojí námahu, na odpověď se chystáš půl dne. Prostě to nejde. Je tam dvojka. Uděláš nejnutnější, oddálíš průšvihy a večer si dáš dvojku nebo dvě, aby sis vyčistil hlavu. Ráno se vzbudíš a bude to trochu horší.
Nemáš chuť, nemáš motivaci a nemáš ani energii. Ale taky nemáš žádný zjevný důvod. Víš, že bys měl být spokojenej. Máš hodnou ženu, rodinu, práci. Nějak to vydržíš. Doma řekneš, že seš utahanej. Ono to za pár dní nebo týdnů přejde. Doženeš resty a budeš dělat jakoby nic. Vždyť jsi zažil, jak to vypadá, když má někdo skutečné psychické problémy. Tohle je slabej odvar. Jen špatná nálada. Seš silnej a vždycky všechno vydržíš. Žena a děti na tebe spolíhají. Že je uživíš, vyslechneš jejich starosti a že to všechno ustojíš.
Přes léto dobiješ baterky a zimu se snažíš nějak přečkat. Na jaře vždycky dojdou síly. Rok od roku je to horší. Možná máš vyhoření z práce. Změníš job. Ale postupně zjišťuješ, že tím to nebylo. Máš nejistou práce, ve které se chytáš jen stěží.
Přestaneš pít alkohol. Sice zhubneš, ale zato nemáš čím restartovat hlavu a společenský život jde trochu do kopru. Zjišťuješ, že si bez skleničky neumíš moc dobře povídat. Natož o nějakých pocitech. Ale stěrače stírají a světla svítí.
Hnusí se ti pohled do zrcadla. Navštívíš psycholožku. Ta ti odborně potvrdí, že to máš docela těžký, ale zároveň dodá, že ti nemá, jak pomoct. Jestli se tomu nebráníte, nechte si předepsat léky.
Sháníš psychiatra. Neberou. Je léto, takže na to kašleš. Je podzim stále neberou. Hledáš na netu a máš pocit, že recenze na psychiatry píšou samí blázni. Konečně najdeš. Objednáš se a čekáš.
Nezvládáš práci a je to vidět. Zároveň je ti jasný, že seš momentálně jedinej, kdo domů nosí výplatu. Spočítáš si kolik dělá sirotčí důchod. Krát pět to není tak málo. Než se dostaneš na pyschiatrickou ambulaci, máš už rozmyšlené, jak to udělat, aby se tvoje orgány daly transplantovat. Něco řekneš, máš pocit, že to vůbec nevystihuje, jak se cítíš, a dostaneš léky. Zázrak se nekoná. Krom toho, že blbě spíš a máš zácpu, žádná změna.
V práci seš mimo a víš, že to nedáš. Musel by ses naučit spoustu nových věcí. Můžeš si najít jinou práci, kde by ses musel naučit spoustu jiných věcí. Máš zkušenosti, dobré CV, budíš očekávání. Světla svítí a stěrače stírají. Ale sám víš, že potřebuješ dělat něco v čem si věříš, co umíš a co ti dává smysl. Potřebuješ pevnou půdu pod nohama. Výhoda je, že bereš prášky, takže máš diagnózu. Můžeš ji říct nahlas. Lidi to pochopí. Důležitý je přiznat to sám sobě. Byls zvyklej všechno vydržet a nic nevzdat. Svůj život budeš muset přizpůsobit realitě. Spolkneš hrdost a jdeš se poptat na práci, tam odkud jsi odešel. Plány do budoucna zrušíš. Nic nechceš. Nikam to nechceš dosáhnout. Nic nechceš zvládnout a překonat. Odkaz lidstvu nebude. Víš, že se musíš soustředit na to nejdůležitější. Všechno ostatní jde stranou. Osobní rozvoj, karierní vize a bucket list odneseš do sklepa. Další měsíce se budeš soustředit jen na základní věci. Takže sorry, momentálně nevyřeším hladomor, umělou inteligenci ani klimatickou změnu. Budu se soustředit na rodinu a práci. Když zbude čas snad napíšu další knížku. Víc nic.
Že mám nějakou formu deprese jsem tušil dlouho. Téměř s jistotou jsem to věděl přes čtyři roky. Mám pocit, že ručník do ringu jsem hodil na poslední chvíli. Dávejte na sebe pozor. Není to kulhání nebo vyrážka, aby to na vás ostatní poznali. Do hlavy vám nikdo nevidí (když jo, tak už je většinou pozdě). O pomoc si musíte říct sami. Spousta lidí vám ráda pomůže, ale musí o tom vědět.