Kdybych byl ministrem školství


Image by Gerd Altmann from Pixabay

Nedávná karanténa a zavření škol přinesly českému vzdělávacímu systému určitě nové impulsy. Začalo se počítat s distanční výukou a chtě nechtě byli do vzdělávání více zapojeni rodiče. Jenže to jsou jen nástroje základní koncepty a osnovy pro výuku zůstávají.

Mám podezření, že jakousi zlomyslnou hříčkou evolučních sil, se lidský mozek vyvinul tak, aby si pamatoval nejbizarnější nesmysly. Tak třeba císař Caligula se nám jistě zapsal do paměti spíš jako ten, kdo jmenoval svého koně senátorem, než ten kdo anektoval Mauretánii. Ať se nám to líbí paměť je selektivní. Proto si myslím, že bychom měli věnovat velkou pozornost tomu, co děti učíme. Nezapamatují si všechno. Proto si myslím, že bychom měli učit děti předně to, co si umí představit a co budou skutečně potřebovat a to i na úkor toho, co je dnes v osnovách, ale je to abstraktní a teoretické.

Matematika

Je to asi nejteoretičtější předmět, se kterým, se žáci ve škole potkají, přesto i ten by se mohl hodně přiblížit každodenní praxi. Navrhoval bych zařadit (nebo významně posílit) tyto tři oblasti:

  • Finanční matematika – každý by si měl umět spočítat, kolik zaplatí za hypotéku nebo kolik uspoří na spořicím účtu.
  • Statistika – procenta, grafy a průměry jsou dnes všude. „Tvrdá data“ jsou dnes zaklínadlem mnoha vědních oborů, ale málokdo ví jaký je rozdíl mezi procentem a procentním bodem, co je Simpsonův paradox nebo klam přeživších. Myslím, že středoškolská matematika by měla každého vybavit základním porozuměním, které umožní správnou interpretaci dat.
  • Model thinking – myšlení pomocí modelů je efektivní a umožňuje využívat data tak aby nám skutečně sloužila.  Používání jednoduchých matematických modelů má lepší výsledky než nějaké externí úvahy bez opory v konkrétních datech.

Čeština

Ze své vlastní zkušenosti vím, že moje schopnost psát bez gramatických a pravopisných chyb se výrazně zlepšila na vysoké škole. Nikdo mě tam nenutil psát diktáty ani vypracovávat mluvnická cvičení, ale musel jsem neustále něco psát. Těch pár slohovek, co jsme měli na střední škole, bylo podle mě zoufale málo. Naučme děti psát. Vyjadřovat se psaným slovem. A nemusí to být jen vypravování na téma nejlepší zážitek z prázdnin. Ať si třeba každý píše blog na libovolné téma, které ho zajímá.

Biologie

Endoplazmatické retikulum je Caligulův kůň biologie. Mám ho neustále v hlavě a vím, že je to součást eukaryotické buňky, ale neexistuje žádné propojení, které by tuto informaci dávalo do souvislostí. Biologie se naprosto ukázkově učí od abstraktního (stavba buňky) ke konkrétnímu ekosystém lesa. Nemohla by se místo toho raději soustředit na to co je zcela konkrétní a co nás trápí:

  • Zdraví – možná si ze školy tak jako já pamatujete, že někde v mozku máte Varolův most a myslím, že Varol Frištenský by z toho měl radost. Ale nebyla by užitečnější informace o tom, že nedostatek spánku výrazně zhoršuje paměť? Pojďme učit děti, jak jejich tělo funguje a jak se o ně mohou starat, jak léčit základní nemoci, co je to prevence a jak funguje očkování.
  • Životní prostředí – Co takhle zkusit učit biologii od globálního pohledu k mikroskopu. Trepka velká je fakt pro nadšence, ale vymírání druhů, problematika sucha nebo znečištění ovzduší je téma pro všechny.

Základy společenských věd

Chodil jsem na gympl, takže v předmětu Základy společenských věd jsme probírali třeba filosofii.  A to takovým způsobem, že jsme se učili, co který filosof řekl a napsal a do jaké patřil školy. Byl to obsah středoškolských osnov a nejeden z nás pak tyto vědomosti využil u přijímacích zkoušek na vysokou.  Můj kamarád chodil na průmyslovku, kde se nepočítalo, že by někdo dělal zkoušky na práva, takže si mohli dovolit ten komfort, že místo dějin filosofie se věnovali filosofie jako takové. Učitel motivoval žáky k úvahám nad základními tématy evropské filosofie a společně nad nimi mohli debatovat. Přiznám se, že jsem mu trochu záviděl. Myslím, že tady by se společenské vědy mohly hodně potkávat s výukou českého jazyka. Naučit se porozumět textu, utvořit si vlastní názor a smysluplně ho sdělit ostatním není úplně triviální a mělo by se to na školách učit.

Za nás se v tomto předmětu probíraly základy psychologie, sociologie, filosofie a práva. Přidal bych ještě žurnalistiku a hlavně etiku.

Fyzika

Je to to taková ryze praktická družka matematiky, přesto by možná stálo za úvahu, jestli náplň osnov trochu nepřiblížit realitě všedního dne.

  • Energetika – toto je velké téma dneška a mezi lidmi panuje spousta mýtů. Myslím, že věcné znalosti e jaderné energetice, solární energii a obnovitelných zdrojích,
  • Recyklace, zpracování odpadů – druhé velké téma dneška. Možná víc než oscilátor by žáky mohlo zajímat, co všechno se může stát s PET lahví, plechovkou nebo tetrapakem který vyhodí do tříděného odpadu.
  • Informační technologie –  jak funguje wi-fi, jak vzniká fotografie a co je to clona a čas, jak se přenáší televizní signál.

Zeměpis

Učit se nejvyšší vrcholy a nejdelší řeky je možná fajn cvičení paměti, ale v životě vám to bude leda k tomu, že se s chlapama v hospodě můžete hádat, jestli je delší Amazonka nebo Nil. Pravděpodobně se to každý z vás ve škole učil jinak.

  • Geopolitika – K pochopení současného dění ve světě je velmi důležité znát geografické determinanty. Spousta válek a konfliktů dává smysl v kontextu toho, jaké klíčové zdroje se kde nacházejí.
  • Migrace – je to fenomén, který bude určovat podobu světa, ve kterém budou naše děti žít. Měli by mít reálnou znalost toho co se děje, spolu s příčinami a možnými následky.
  • Cestování – vědět, že hlavní město Irska je Dublin, je super. Ale myslím, že se také hodí vědět, jak koupit letenku, jak probíhá odbavení a že do Irska je dobré si vzít redukci na 220V protože Irové používají jiným typ zásuvek. Co takhle dát dětem do života pár návodů na to, jak si naplánovat cestu do zahraničí.

Výtvarná výchova

Toto je předmět, v němž by fantazie pedagogů měla pádit na všechny strany. Proč by jednou místo tašky výkresů nemohli žáci na konci roku mít třeba výstavu fotografií nebo módní přehlídku? Pojďme děti naučit míchat barvy nejenom na papíře ale třeba také na počítači. Ať si každý udělá své logo nebo třeba návrh zařízení kuchyně.

Hudební výchova

Znám názvy oper evropských hudebních skladatelů, ale mám dojem, že nerozumím vážné hudbě. Myslím, že více času než dějinám hudby by se mohlo věnovat tomu, co hudba skutečně sděluje. Třeba tomu, že symfonie má nějaké části nebo nějaký hlavní motivy. Je to prostor, kde se dá mluvit o emocích namísto dat narození velikánů hudby.

Myslím, že prostor by mohl být dán i tomu jak se hudba vyvíjela a jak reagovala na společenské události. Tak jako v dějepise by mohlo být víc prostoru pro moderní hudbu, která bude žákům v mnoha ohledech bližší. K barokní hudbě nemusíme přijít od klasicismu, ale můžeme se k ní dostat od metalu.

Nebo by šlo se do toho obout a zkusit třeba složit vlastní hity. Někdo může složit hudbu jiný text, společně si zkusit něco namixovat…pořad Kumšt, který je dostupný na Youtube by mohl být ideální pomůckou.

Chemie

Moje chemikářka na gymnáziu říkala, že chemie se učí moc. Prý by stačili dva roky na konci gymplu a pro mladší moc nemá smysl. Možná se jí jen nechtělo učit rozjívené primány, ale možná měla pravdu. Ný natý ový…si z primy pamatujeme všichni, ale většině z nás to k ničemu nebylo.

  • Potraviny – těch benzenových jader, co jsme se nakreslili, ale co je to kyselina askorbová jsem si musel přečíst na wikipedii (uznávám, možná jsme se to učili, ale neuvízlo mi to v paměti). Myslím, že jedním ze stěžejních témat středoškolské chemie by mohly být potraviny, protože to je každodenní realita každého z nás.
  • Chemie životního prostředí – nejde jen o globální klima, ale také o chemii v interiéru. Co kdyby se žáci naučili něco o tom, co se běžně používá v domácnostech; saponáty, deodoranty, laky na vlasy. Naučme děti, co jsou to polychlorované bifenyly nebo bisfenol A.
  • Léky – na rozdíl od čpavku nebo modré skalice má doma Paralen snad každý.

Tělocvik

Nedělám si iluze, že dvě hodiny tělocviku týdně nějak výrazně ovlivní kondici dětí. Myslím si, že cílem tělesné výchovy na obecné úrovni by mělo být naučit každého pracovat se svým tělem. Je jedno, jak rychle běháš a kolik hodíš granátem, ale důležité je jestli umíš trénovat a v něčem se zlepšit. Většina kuřáků začala s cigaretami ještě před maturitou. Třeba by jich bylo méně, kdyby v té době trénovali, aby si zlepšili osobák na patnáctistovku.

Dějepis

Dějiny je zvykem učit lineárně. To znamená od nejstarších událostí po nejnovější. Výsledkem toho je, že všichni známe slova jako pleistocén nebo hommo habilis, ale málokdo ví, co to byla Jaltská konference. Na moderní dějiny buď není čas, nebo chuť, ale hlavně přicházejí na řadu jako poslední. Jenže právě naše nedávná minulost je to, co je nám nejbližší, nejlépe pochopitelné a zapamatovatelné. Osudy našich babiček a dědečků jsou atraktivnějším učivem než vykopávky ve Věstonických nebo ne? Nešlo by třeba dějiny učit zpětně. Zkoumat následky a hledat k nim příčiny jako v detektivce? Začít od toho, co tu bylo nedávno a co přímo ovlivňuje naše životy a postupovat k tomu co už je jen vzdálenou historií.

Angličtina

Učebnice angličtiny jsou vždycky nejdražší ze všech a lze říct, že výuka angličtiny má asi nejpropracovanější didaktické metody ze všech předmětů. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že naučit průměrného středoškoláka všech 12 časů je redundantní. Problém spousty lidí je, že anglicky vlastně umí, ale bojí se mluvit. Zažil jsem člověka, který s naprosto primitivními základy angličtiny dokázal vést jednání se zahraniční delegací. Možná bychom se místo vyčerpávajícího přehledu mluvnických jevů mohli soustředit na sebedůvěru v používání jazyka. Naučit děti používat angličtinu v běžném životě. Poslouchat zprávy na BBC, číst knížky v angličtině a používat jazyk na denní bázi. Angličtiny je plný internet. Proč by se školáci nemohli naučit diskutovat na sociálních sítí v cizím jazyce. Myslím, že angličtina by měla být předmět, který jim otevře obzory.

Občanská výchova

Myslím, že by to mohl být úplně samostatný předmět, který by měl za úkol dospívající mládež připravit na kontakt se státem. Stát má na své občany určité nároky a měl by proto edukovat občany. Myslím si, že každý kdo projde základním vzděláním, by měl vědět, jak může založit živnost, jak má platit sociální a zdravotní pojištění a jak odvádět daně. A vice versa, celá státní byrokracie by měla být tak jednoduchá, aby ji pochopil podprůměrný žák na základní škole.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •