Léčba sokem


indiaindia

Paní Smita seděla a s úsměvem poslouchala vyprávění. Měl sice otřesný přízvuk, ale rozumět mu bylo.

„Zkrátka a dobře, Diana byla moje první láska. Líbila se mi už od prváku. Ve druháku jsem s ní tančil polonézu. A ve třeťáku jsme spolu v lodi sjížděli Vltavu. Já ji fakt miloval. Na maturitním večírku jsem jí to i řekl. Ona na to, že prý jsme ještě moc mladí. Pak šla na vysokou do Prahy a tak trochu se mi ztratila z dohledu. Ale myslel jsem na ni pořád.“

Paní Smita se dívala, jak pečlivě provádí vše potřebné. Všichni, kdo tu pracovali, dělali to s láskou. Ale on byl něčím jiný. Vše dělal s takovým zaujetím, jako by byl tou prací posedlý. Jako by ho nic jiného na světě nezajímalo. Jako by chystal misi na Mars nebo vyráběl nový lék na rakovinu.

„Zkrátka a dobře, Diana se seznámila s rozvedeným chlapem. Nějaký inženýr o pár let starší. Já ho nechci kádrovat, za to že se rozvedl, ale uznejte, co si asi tak můžu myslet o chlapovi, který si mou první lásku vzal za druhou ženu. Zařekl jsem se, že mu to nedaruju. Já nevím, jak se na to díváte vy, ale já myslím, že některý věci se prostě nedělají. Diana prostě patří ke mně. Na maturitním večírku mi jasně řekla, že jsem milej a hodnej. Zkrátka a dobře, rozhodl jsem se, že ho zničím. Půjdu po něm tak dlouho, dokud nevyklidí pole. Ostatně už se s jednou ženou rozešel, proč by to neudělal znovu. Já vydržím. On bude muset pryč. Měl mi dát aspoň rovnou šanci a ne ji sbalit, když já jsem byl pro Dianu ještě moc mladej.

Nemoc se paní Smitě zhoršovala. Dnes jí rozhodně nebylo dobře, přesto se musela usmívat jako vždy, když jí ten příbeh vyprávěl.

„Zkrátka a dobře, všechno jsem si promyslel a naplánoval tak, abych ho zdeptal. Podařilo se mi sehnat byt ve stejném domě, jako bydlel on s Dianou. Sice jsem ho měl jen v pronájmu, ale to mi stačilo. A pak přišla na řadu největší oběť z celého bojového plánu. Musel jsem si změnit jméno. Vzdával jsem se ho nerad, ale pro Dianu jsem to udělal. Vždyť teď to bylo konec konců i její jméno a tak, až od něj odejde ke mně, jméno jí zůstane. Ten její se jmenoval Ondřej. Jestli bych si nějaké jméno nevybral, pak by to byl Ondřej. Ale aby byl plán účinný musel jsem na to přistoupit. Zkrátka a dobře, oni měli na schránce napsáno Bartošovi, zato já jsem tam měl vypsáno pěkně celé ing. Ondřej Bartoš. No hádejte, komu chodily všechny jeho dopisy. Nemyslete si, že by mi nějak lichotila jeho identita. Ten prsten z bílého zlata jsem si pořídil proto, že takový nosila Diana, ne že takový nosil i on. Jeho jsem chtěl zničit, proto ta schránka. Zkrátka a dobře, ztopil jsem mu všechna upozornění, že má obnovit povinné ručení, stejně jako upomínky, že má zaplatit za popelnice. Co ten měl kvůli tomu malérů. Ale bylo to fér. Mohl to kdykoli vzdát. Já bych se o Dianu postaral. Takhle se musel smířit s tím, že na všech free mailových serverech jsem byl ondrej.bartos já. On leda tak ondrej.bartos2“

Smita znamená, věčně se usmívající žena. Díky němu se mohlo její jméno naplňovat skutkem.

„Abyste si nemyslela, to nebylo všechno s tou poštou. Já jsem po něm šel všude, kam se hnul. Když se začal učit cizí jazyk, šel jsem do stejné jazykovky. Dřel jsem po nocích a udělal jsem o měsíc dřív zkoušku na  A, zatímco on stěží na B-. Nebo když začal běhat. Dozvěděl jsem se, že se chystá uběhnout maraton. Tak jsem trénoval taky, jenom ne tak okázale jako on. Nikde jsem nic neroztruboval. Asi ho dost rozhodilo, když mě potkal na startu. Nakonec jsem ho natrhl o třináct minut. Zkrátka a dobře, když ho v cíli vyfotili, tak jsem v záběru stál já s už klobásou v ruce.“

Pracoval pomalu a s až chirurgickou přesností. Byl až obsedantně čistotný.

„Zkrátka a dobře, dusil jsem ho, až by mi ho skoro bylo líto, kdybych nevěděl, že Diana miluje mne a ne jeho. Předposlední ránu jsem mu zasadil, když jsem se dostal do firmy, ve které dělal. Pracoval jsem za dva a řekl jsem si menší plat než on. Byla to otázka času, kdy někomu dojde, že stačím zastat práci i za něj a ani nebudou muset měnit jmenovky. Zkrátka a dobře, při první příležitosti se ho ve firmě zbavili. Víte, není úplně snadný získat znovu práci v oboru, když se vás rozvíjející se firma zbaví pro přespočetnost. Myslím, že s tím měl trochu problém.“

Paní Smita byla jednou z posledních nemocných v celém Gulgiri. Věděla, že je to hlavně díky němu.

„Sledoval jsem, co bude dělat. Myslel jsem, že už ho mám na lopatě, ale všechna čest ještě se držel. Nedivím se, vždyť Diana ta za to stojí. Udělal něco, co jsem popravdě nečekal. Dozvěděl jsem se to od jeho bratra, který pracoval ve stejné firmě. Jednou u oběda jsem ho slyšel vykládat, že prý se chystá do Indie. Dianu jsem pak na chodbě zaslechl, jak se baví se sousedkou, že začal chodit na kurzy hindštiny. No a pár dní nato mi do schránky přišly všechny dokumenty potřebné k cestě do Gulgiri. Tentokrát jsem mu je nezabavil, jen trochu pozdržel, abych měl čas jednat. Zkrátka a dobře, předběhl jsem ho. Sbalil jsem si batoh a prvním letadlem odletěl do Londýna, pak do Dilí a nakonec lodí sem do Gulgiri. Tohle bude poslední kapka do poháru jeho trpělivosti. To jen tak nerozdýchá. Zkrátka a dobře, nemůžu se dočkat, až sem dorazí jako dobrovolník a zjistí, že já už tady v leprosáriu dělám a že v celém Gulgiri už není skoro žádný malomocný. A co teprve až zjistí, že se tady neumluví hindsky, ale assámsky, a že jediný, kdo mu tady může tlumočit, jsem já. Zkrátka a dobře, těším se, až uvidím, jak se mu protáhne ksicht, až zjistí, že už bezmála čtrnáct let tady já dělám jeho práci.“

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a comment