Dan vyčkával. Tlustostěnný půllitr svíral pevně za ucho. Naštěstí seděl zády ke stěně. To byl starý instinkt. Zkoumavě si prohlížel starého pána. Čekal nějaký úskok. Hlídal každý prudký pohyb v místnosti. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by to byla nějaká léčka. Zdálo se, že nikdo jiný si jich nevšímá. „Se klidně […]

Andělé na penzi (5)


Když večer vešli do hospody. Byl Dan hodně nesvůj. Od té doby, co si pořídil novou identitu a žil poklidný život v satelitním městečku, nikdy nepil jinde než doma. Takže měl v hlavě stále podvědomě uložené ty zakouřené podniky s hlasitou reprodukcí jižanského rocku, kde se dalo sehnat všechno od […]

Andělé na penzi (4)


Když odpoledne Křivák přišel na návštěvu bylo vidět, že je nesvůj. V montérkách na traktůrku s motorem z harleje se asi cítil celkem fajn, ale teď měl na sobě čisté khaki kalhoty a světlemodrou košili nepřirozeně zapnutou až ke krku. „Dobrý den, to je pro vás, milostivá,“ podával Olze pěknou […]

Andělé na penzi (3)



„Jak to, že si tu mašinu nehlídáš, ty Přemku Podlaho,“ rozkřikl se Daniel, když si všiml čerstvě vysekané díry v živém plotě, a protáhl se tím tunelem do vlastní zahrady. Křivák jej následoval. S obavami bloudil zrakem po zahradě. Hladina bazénu byla naštěstí klidná. Zahradní traktor si pobrukoval zaseknutý o […]

Andělé na penzi (2)


Olga s Irenkou před chvílí odešly. Olga do práce a Irenka do školky. Daniel nikam nechodil. Jen Irence musel slíbit, že ji v sobotu vezme na představení siláka, který si říká Petr Veliký. Nechtělo se mu, ale nedokázal jí to odmítnout. Věděl, že všichni její spolužáci tam budou. Nechtěl, aby se […]

Andělé na penzi (1)


-Cestovní kancelář Chronos, prosím? -Dobrý den. Chtěl jsem se zeptat, jestli skutečně prodáváte zájezdy v čase a jestli je opravdu každá první cesta zdarma? -Samozřejmě, jaké datum byste si přál. -Pátého pátý devadesát pět. To jsme měli svatbu. -Musím vás ale upozornit, že v minulosti nesmíte nic měnit. -Ale co vás nemá. […]

Zájezd (minutová hra)



Mikuláš seděl a zíral na prázdný list čtverečkovaného papíru. Koukal na tu čtvercovou síť a přemýšlel. Kolik je asi na jedné stránce čtverečků? Jsou všechny stejné, takže kdyby někde vprostřed jeden chyběl, nikdo by si toho nevšiml. Sousední čtverce by jej dotvořily svými hranami. Mikuláš měl pocit, že poslední dobou […]

Nadílka


Když vás začne bolet zub, budete mít jasno. Je třeba zajít k zubaři. Někdo bude muset překonat strach z vrtačky, ale asi nikdo se nebude stydět za návštěvu dentisty. Stejně tak se nikdo neostýchá přiznat ošetření na ortopedii nebo konzultaci s alergologem. Ale ruku na srdce, kolik z nás by […]

Jsem do tebe duševně chorý


Když si přečtete pár knih o takzvaném osobním rozvoji, nutně vás napadne, že autoři od sebe opisovali. Základní principy totiž bývají velmi podobné. Prvně jsem myslel, že to všichni okopírovali od Napoleona Hilla, ale pak mi došlo, že možná kořeny sahají hlouběji. Spousta myšlenek, která v naší kultuře respektujeme, vychází […]

Evangelium osobního rozvoje



Můj starší bratr není mužem dlouhých proslovů. Občas s ním mám telefonát tohoto zněn: „O víkendu budou volby, že?…Koho budeš volit…jo, toho já taky, chtěl jsem si to ověřit, dík.“ Ač každý z nás pracujeme v jiném oboru na jiné pozici, on bydlí na vesnici já ve městě, co se […]

Generační


Známe to všichni z westernů. Padouch s bandou desperátů tyranizuje pokojnou vesnici. Obyvatelé si sami nedokážou poradit, protože jsou příliš slušní a mírumilovní. Musí přijít nějaký ten ostrý chlápek, který ten Augiášův chlív vykydá za ně. V závěru filmu pak na koni odcválá do zapadajícího slunce a vesničané dál žijí […]

Voličovo dilema


„Byl to skvělý člověk. Nechtěl v životě nic dokázat, nesnažil se, aby tu po něm něco zůstalo. Nikdy nic nevyhrál a nebyl v ničem první. Nezastával žádné důležité funkce…“ Tak takovou řeč jste asi nikdy na pohřbu nikdy neslyšeli, že? Ono totiž bývá zvykem spíš vyzdvihovat pravý opak. Připomenout, čeho […]

Tvůrci pokoje