Šlápoty


Marketingové snažení většiny nakladatelů i prodejců knih staví dnes většinou na osvědčených zahraničních titulech. Stranou masivní reklamní propagace a pozornosti čtenářů ale přesto vycházejí drobné skvosty domácí tvorby, které je škoda opomíjet. Drobná, obálkou nenápadná knížka  z nakladatelství Bor, je jedním z těchto skrytých pokladů.

Autor Šlápot Zdislav Wegner je přibližně vrstevník mého otce. Tedy postava ryze současná. Přesto jeho zážitky z dětství a dospívání působí tak trochu jako z jiného světa. Ze světa nevzdáleného v čase, ale odděleného železnou oponou ideologie. Rodiče Zdislava Wegnera byli z Polska. Do Československa se dostali po druhé světové válce. Byli adventisté a měli deset dětí. Když si toto vše zasadíte do absurdní reality Československa padesátých let, dostanete obrázek, který je snad nutně buď tragický, nebo komický, popřípadě obojí dohromady.

Knihu Šlápoty můžete číst jako novelu, ale stejně tak mohou být jednotlivé kapitoly samostatnými povídkami s vlastní pointou. Celou knihu drží pevně pohromadě jedna postava. Postava svérázného otce. Chlapa, který dře, aby uživil rodinu, aby obstál ve světě, který se vysmívá jeho víře, chlap, který se nestydí za své názory a jde svou cestou.

Mám pocit, že postava rázovitého otce, je vděčným literárním tématem. Své o tom napsali třeba Ota Pavel, Petr Šabach, Arnošt Goldflam nebo Ivan Kraus. Myslím si, že to není jen tak samo sebou. Vztah dítěte k otci je svým způsobem výjimečný. S matkou je dítě spojeno jasným biologickým poutem. Touha po matčině prsu je pro novorozence biologickým imperativem. Mít matku je pro dítě jaksi samozřejmé, i když se toto pouto může vyvíjet je to spojení primární. Vztah k otci si ale musí dítě teprve vytvořit. Otec je ten třetí, který narušuje úzkou vazbu matky a dítěte. Říká se, že právě proto je otec důležitý pro socializaci potomků. Jejich uvedení mezi lidi.

Ne náhodou je křesťanský Bůh nazýván jako otec. Vztah k Bohu si také musí člověk vybudovat. Vztah k otci a víra v Boha tak v sobě mají možná více společného, než by se na první pohled zdálo. Obě témata a ještě mnohem víc vložil Zdislav Wegner do své vzpomínkové knihy.

Myslím, že zapálený čtenář může knihu Šlápoty zhltnout za večer. Dojem z jednotlivých příběhů ale přetrvá výrazně déle. Kniha Šlápoty je pro mě krásnou poklonou, kterou syn složil svému otci. Rád bych někdy složil také takovou, protože můj tatínek by za to stál.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a comment