Měsíční archív: Leden 2014

Každý, kdo měl to neštěstí mluvit s lidmi postiženými nebo ohroženými duševní chorobou, ví, že nejpříšernějším příznakem jejich stavu je děsivý smysl pro detail, spojování jedné věci s jinou na mapě složitější než bludiště. Budete-li debatovat s šílencem, Je nanejvýš pravděpodobné, že prohrajete, neboť v mnohém směru se jeho mysl […]

Otec

This entry was posted in Co píšu Povídky on 31.1.2014 by Jan Švancara

„Potřebujete půjčit peníze?“ táže se mě reklama zobrazená v internetovém prohlížeči. Je to reklama chytrá tzv. kontextová. Mám totiž otevřenou svou poštu na Gmailu. Zobrazení reklamy na různé bankovní půjčky debetního charakteru je neklamným důkazem toho, že mi do pošty dorazil elektronický výpis z účtu. Velký bratr (jak někdy bývá společnost Google […]

Velký bratr

This entry was posted in Co píšu Fejetony a úvahy on 28.1.2014 by Jan Švancara

Nedávno jsem byl na koncertě, kde mě mimo hudební produkce zaujal také mladík sedící v toporné pozici s mobilem zdviženým do výše obličeje. Celý koncert si natáčel. Jeho hudební zážitek z vystoupení špičkových jazzmanů se tak, podle mě, rovnal tomu, když by si pustil hudbu na youtube. Mám pocit, že spolu s klesající […]

Digitální vzpomínky

This entry was posted in Co píšu Fejetony a úvahy on 28.1.2014 by Jan Švancara

Vlády přicházejí a odcházejí. Figurky na politickém orloji defilují ve zrychleném tempu. Efemérní politická prohlášení si často nepamatují ani jejich tvůrci. Jen ministerstvo zdravotnictví si pevně stojí na svém. Kouření prostě jednou pro vždy škodí zdraví a basta. Víme to všichni, nikoho to nepřekvapí a ani neodradí od vdechování tabákového […]

Ministerstvo

This entry was posted in Co píšu Fejetony a úvahy on 28.1.2014 by Jan Švancara

Čeští vexiologové dodnes vedou debaty o autorství Československé a později české státní vlajky. Diskutuje se o tom, kdo přišel s nápadem modifikovat původní, červenobílý, slovanský prapor do podoby trikolórní vlajky s modrým klínem. Objevují se názory, že by autorem mohl být akademický malíř Jaroslav Jareš, v jehož pozůstalosti byly objeveny návrhy vlajky s černým […]

Cimrman na moři

This entry was posted in Cimrmaniády Co píšu on 28.1.2014 by Jan Švancara

„Toníku, prosím tě nenechávej to okno otevřené dokořán. Dělá se tu průvan!“ Zavolala maminka. Toník zamyšleně zavřel okno a s čelem svraštělým od usilovného přemýšlení přišel za maminkou. „Maminko, co je to kořán?“. „Kořán není nic, ty můj mudrlante,“ usmála se maminka. „Říká se „dokořán“ a znamená to, že je […]

Toník a dveře dokořán

This entry was posted in Co píšu Pohádky on 3.1.2014 by Jan Švancara

„Tak vám pane doktore pěkně děkuju,“ durdil se v leže na otomanu spisovatel Vrána. „Spaní jste mi napravil, to jo, ale s psaním mám teď utrum.“ „To mi prosím vysvětlete, jaké problémy máte s psaním a jak to souvisí s naší psychoterapií?“ otázal se profesionálně klidným hlasem doktor Niederle a zvolna se napil ze […]

Terapie

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged humor povídka on 3.1.2014 by Jan Švancara

Budík zvonil, i když noc byla ještě černá jako svědomí průměrnýho senátora. Po paměti jsem sáhl na noční stolek a kolíkem na zadní straně chronometru otočil v protisměru ve snaze získat čas. Pak mě napadlo otevřít oči a vyndat hlavu zpod polštáře. Podle slunce mohlo být skoro poledne. Místo snídaně […]

První případ

This entry was posted in Co píšu Povídky on 3.1.2014 by Jan Švancara

„To je patálie, jezdí už leta a vypoví službu zrovna na Štěrdý den, kdy jsem chtěl dodržet tradici a zajeti si na půlnoční, jak by si to přála nebožka Lidka“, pomyslel si pan Válek. Ford Ecsort Mark V měl už třicet let a ještě se mu nestalo, aby v něm […]

Vánoce pana Válka

This entry was posted in Co píšu Povídky on 3.1.2014 by Jan Švancara

„Od té doby, co byla demokracie vpuštěna na bojiště nebo co se tam, lépe řečeno, vnutila, válka přestala být hrou pro gentlemana.“ W. Churchill „Myslíte, že to Hynek vážně přinese?“ zeptal se Otto žmoulaje v ruce pohublou cigaretu. „Já myslím, že jo,“ zabručel mu v odpověď podmračený feldvébl, který […]

Podruhé

This entry was posted in Co píšu Povídky on 3.1.2014 by Jan Švancara

Elegantní dáma. Její lodičky zvolna odrazily od nástupního ostrůvku a hnány vlněním boků propluly kolem. Ani se nesnažila skrýt pohled a letmý úsměv. Nebyla dneska první. Dvě rozverné tmavovlásky. Dohromady jim bylo, doufám, něco víc než mně. Jejich pohledy zpod těžkých řas nešlo přehlédnout. Usmály se a šly svou cestou. Podvědomě, […]