Co se týká výchovy, jsem naprostý amatér. Vím jen to, co jsem se naučil jako vedoucí skautského oddílu a později na vlastních dětech. Při vědomí, že rodičovství je náročná disciplína, na kterou není nikdo dobře připravený, dovolím si pár rad z vlastní zkušenosti:
1. Nenechte si radit
Když se nám narodilo první dítě, našlo se v okolí spousta dobrých duší, které sypaly z rukávů instantní rady. S díky jsme přijímali návody jak na prdíky, kojení a uspávání a do toho přišla moje maminka a nenápadně utrousila k mé ženě: „Všímáš si, že ti vůbec neradím.“ Sama totiž vychovala čtyři děti a ví dobře, každé dítě je jiné. Jedno dítě propláče několik nocí, jinému vyrostou zuby ani nevíte jak. A dál v životě to není jiné. Jedno dítě touží víc po pochvale a uznání, druhé chce spíš pohladit (moje žena k tomuto tématu doporučuje knížku: Děti a pět jazyků lásky).
2. Milujte svoje dítě takové, jaké je
Jasně, že svoje dítě milujete, ale nezapomeňte ho přijmout se vším všudy. Nenechte se strhnout k poměřování, soutěžení a srovnávání. Na dotazy typu „on ještě nechodí?“, „on ještě nosí plínky?, „ona ještě nemluví?“ odpovídejte taseným koltem. Vaše dítě není závodní kůň nebo výkladní skříň, ale lidská bytost. Pokud si někdo myslí, že váš potomek není akorát, musíte to být vy, kdo dítěti poskytnete podporu.
3. Rodiče jsou jenom jedni
Kamarádů bude mít vaše dítě hodně, ale rodiče má jen jedny. Nezapomínejte, že vaše primární role je být dítěti rodičem. Není to návod na přílišnou strohost nebo zákaz hrát si s dětma jejich hry, ale je dobré si uvědomit, že jako rodič mám zodpovědnost za nastavená pravidla. Děti bez pravidel budou nešťastné. Na toto úskalí dobře upozorňuje americký psychiatr Kevin Leman autor jediné knihy o výchově, kterou lenoch jako já přečetl a kterou může vřele doporučit. Jmenuje se „Do pátku bude vaše dítě jiné“ a vážně funguje. Ale pozor klade docela velké nároky právě na rodiče a jejich schopnost být zásadový.
4. Já jsem tady rodič
Ve filmu Smysl života od komediální skupiny Monty Python je scéna v níž vezou rodičku na porodní sál, ona se ptá lékařů, co má dělat. „Vy nic, vy na to nemáte žádné vzdělání,“ odpoví jí muž v bílém plášti. To, co ve filmu působí jako legrační parodie, může být v reálu více či méně pravda. Občas se můžete dostat do situace, kdy potřebujete radu od pediatra, pedagoga nebo psychologa, ale zkušenost mi říká, že dobře vám poradí jen ten odborník, který vás a vaše názory bere vážně. Přístup „já jsem tady doktor a vy jen rodič“ končí většinou špatně. Znáte svoje dítě a na tom trvejte.
5. Příklady táhnou
Když se mi narodil první syn, řekl mi můj tatínek: „Cokoli naučíš toho prvního, budou umět i ti ostatní.“ A měl pravdu. Nastavená pravidla, zásady a rituály se hodně přirozeně předávají mezi sourozenci. Každý chce (podvědomě) být jako starší brácha. Ale pozor, děti budou koukat taky na rodiče. I když jim často říkáme, co mají a nemají dělat, stejně je nejdůležitější to, jak se sami chováme. Jo, a někdy je fajn, nechat si s tím dáváním příkladu pomoct. Dobří tahouni můžou být třeba vedoucí ve skautu.
24