Co čtu

O knihách, které jsem přečetl. Zejména o těch, které jsou možná méně známé.

Knihu Matthew Walkera jsem si trochu rezervovaně pořídil v audio podobě na cesty autem. Čekal jsem od ní stabilní kvalitu produkce nakladatelství Jan Melvil. Tedy poučnou populárně vědeckou knihu. Místo toho se mi do ruky dostala kniha, která ovlivnila můj život víc než kterákoli jiná v poslední době. Kniha „Proč […]

Reklama na štěstí

This entry was posted in Co čtu Nezařazené on 25.4.2019 by Jan Švancara

Když jsem byl malý, chtěl jsem si pod dojmem z bratrovy čítanky, hrát na partyzána. Vzal jsem si beranici a černo-žlutou plastovou hokejku a chtěl jsem „uhánět s puškou v ruce, s ohněm v srdci“. Tatínek mi tuto hru rozmluvil. Měl raději, když jsme si hráli na indiány. Později jsem […]

Vlčí měsíc

This entry was posted in Co čtu and tagged partyzán španělsko válka on 16.1.2018 by Jan Švancara

…takto nějak by možná mohla začínat anekdota, ale ve skutečnosti takto začínala profesní dráha Davida Ogilvyho. Muže, který přišel ze Skotska na Madison Avenue, aby zde ovládal tak typicky americký obor jakým je reklama. O svém podnikání v reklamě napsal David Ogilvy knihu Vyznání muže reklamy. Já sám jsem po ní sáhl […]

V pařížském hotelu Majestic připravuje Skot žabí stehýnka…

This entry was posted in Co čtu and tagged Ogilvy reklama on 1.10.2015 by Jan Švancara

Marketingové snažení většiny nakladatelů i prodejců knih staví dnes většinou na osvědčených zahraničních titulech. Stranou masivní reklamní propagace a pozornosti čtenářů ale přesto vycházejí drobné skvosty domácí tvorby, které je škoda opomíjet. Drobná, obálkou nenápadná knížka z nakladatelství Bor, je jedním z těchto skrytých pokladů. Autor Šlápot Zdislav Wegner je přibližně vrstevník […]

Šlápoty

This entry was posted in Co čtu on 25.9.2015 by Jan Švancara

Možná jste taky někdy narazili na světáka, který věděl, jak se „správně“ má pít tequilla. Obrátit do sebe skleničku, z hřbetu ruky slíznout připravenou sůl a zakousnou se do kousku citrónu. Navzdory všem světákům to není žádný tradiční mexický zvyk, ale způsob, jak bezpečně přebít chuť nekvalitního alkoholu. Když jsem […]

Slíznout sůl a zakousnout citrón

This entry was posted in Co čtu and tagged Julian Barens povídky recenze Stolek s citróny on 25.9.2015 by Jan Švancara

Francouzský spisovatel Philippe Claudel pracoval jako vězeňský učitel. Tvrdí, že bez této zkušenosti by nemohl některé své knihy napsat. Konkrétně to říká o románu Šedé duše, ale myslím, si že něco z této jeho zkušenosti bude i v Brodeckově zprávě. Brodeckova zpráva je rafinované literární dílo. Claudel před čtenářem pomalu […]

Claudelova zpráva

This entry was posted in Co čtu and tagged Brodeck Claudel recenze on 7.2.2015 by Jan Švancara

Už několik let večer co večer čtu klukům knížky na pokračování. Nejprve jednomu, později už oběma. Máme za sebou hodně známých děl; Medvídka Pú, Malého prince, Neználka, Bellu a Sebastiána, Letopisy Narnie nebo třeba Hobita. Ale dojmy ze všech těchto knížek spolehlivě přebila ta poslední – Daleká cesta za domovem […]

Tři cesty ke čtenářovu srdci

This entry was posted in Co čtu and tagged Adams děti recenze on 17.1.2015 by Jan Švancara

Před časem jsem dočetl Bibli, tedy nejvíce překládanou knihu minulosti i současnosti. Jako praktikující věřící, jsem většinu pasáží znal, ale poprvé jsem ji přečetl systematicky celou a popořadě. Pořídil jsem si k tomu elektronické vydání The One Year Chronological Bible od nakladatelství Tyndale. Četl jsem tedy na čtečce, anglicky a hlavně […]

5 ponaučení z nejpřekládanejší knihy

This entry was posted in Co čtu and tagged Bible osobní rozvoj on 5.1.2015 by Jan Švancara

Víte, jak se od sebe liší britští literární detektivové od svých amerických kolegů? Prý hlavně způsobem, jakým dosahují výsledku. Ostrované mají rádi své geniální detektivy s až nadpřirozenými duševními schopnostmi. Naproti tomu detektiv za velkou louží vyřeší případ spíš díky své houževnatosti. Zatímco pan Holemes sedí s dýmkou v křesle […]

Posmrtný obraz

This entry was posted in Co čtu and tagged detektivka Marinina recenze on 10.12.2014 by Jan Švancara

Možná to znáte taky. Je večer, máte za sebou perný den a víte, že ráno musíte zase z čerstva vstát. Ale přesto se vám nechce praštit s sebou hned do postele. Rádi byste si navečer spravili chuť pěknou knížkou. Pro takovou chvíli můžu vřele doporučit kondenzované literární kapky Etgara Kereta s názvem Létající […]

osobní web