povídka

Mikuláš seděl a zíral na prázdný list čtverečkovaného papíru. Koukal na tu čtvercovou síť a přemýšlel. Kolik je asi na jedné stránce čtverečků? Jsou všechny stejné, takže kdyby někde vprostřed jeden chyběl, nikdo by si toho nevšiml. Sousední čtverce by jej dotvořily svými hranami. Mikuláš měl pocit, že poslední dobou […]

Nadílka

This entry was posted in Co píšu Nezařazené Povídky and tagged deprese Greene povídka on 14.1.2020 by Jan Švancara

Znáte ty lidské zombie, které si ráno nasadí černé brýle, uši zašpuntují sluchátky a takto přejedou do práce a odpoledne zase stejně zpátky a ožijí až večer na sociální síti? Tak přesně jednou takovou zombií jsem já. Ale rozhodl jsem se s tím skoncovat. Pokud čtete tyto řádky, jste svědky […]

Komfortní zóna

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged humor komfortní zóna povídka on 15.7.2016 by Jan Švancara

Z otevřených dveří ordinace nikdo nevyšel, přesto sestřička zavolala obligátní: „Další.“ Nebyl jsem další. Byl jsem jediný. Zanechav za sebou prázdnou čekárnu vstoupil jsem do ordinace. Po zdvořilostním dobrýdenodložtesicováspřivádí jsem šel rovnou k věci: „Pane doktore, já odpuzuju lidi.“ „Co tím, prosím vás myslíte, že odpuzujete lidi?“ zeptal se zájmem […]

Inzerát

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged doktor inzerát odpuzovač povídka on 3.7.2016 by Jan Švancara

„Když ti před barákem sedí v autě dva chlapi s termoskama, tak tě asi sledují, ne?“ promlouvala paní Milada od žehlicího prkna k naivnímu seriálovému vrahovi. Věděla, že sobotní dopoledne se na všech kanálech podobá výprodeji v secondhandu, ale nevadilo jí to. Reprízované detektivky a nápady pro dům a zahradu patřily k […]

Statistiky

This entry was posted in Co píšu Nezařazené Povídky and tagged feminismus humor povídka statistiky on 20.3.2016 by Jan Švancara

Když Richard Ford opustil studia práv zařekl se, že se nechce dřít a žít ve městě. A tak dnes žije na venkově, kde pěkně postaru – rukou na papír – ve staré loděnici píše své knihy. Je držitelem Pulitzerovy a řady dalších literárních cen. Pro českého čtenáře byla přeložena například jeho […]

Překlad: Otec a bicykl

This entry was posted in Blog and tagged bicykl povídka překlad Richard Ford on 18.3.2016 by Jan Švancara

Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže… Tenhle stroj bude můj prsten moci. Říkám mu Oko. Všichni si myslí, že je to podle té primitivní karetní hry, ale je to pravé Sauronovo oko. To, co jsem vždycky toužil dát dohromady. Nástroj pro skutečné […]

Mat

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged krimi povídka šachy sci-fi umělá inteligence on 6.2.2016 by Jan Švancara

SPAM

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged povídka robot sci-fi spam on 18.12.2015 by Jan Švancara

Za 1.30$ jsem si koupil knížku Let´s Write a Short Story. Přiznám se, že jsem od ní celkem nic nečekal. Autor Joe Bunting mě ale překvapil. Jasně, rady jak oslovit některý z amerických literárních časopisů jsou mi platné jak mrtvému zimník, ale spousta dalších nápadů je univerzální. Toto jsou moje poznámky: […]

7 rad jak napsat dobrou povídku

This entry was posted in Blog and tagged jak psát návod povídka tvůrčí psaní on 12.12.2015 by Jan Švancara

Rozrazil dveře a jen v trenýrkách nakráčel rozespale do kuchyně. „Dobré ráno, Steve,“ pozdravil jsem ho a dál jsem sledoval zprávy na displeji telefonu. „Dobrý,“ zabručel mi v odpověď. „Kdy si konečně oholíš podpaží,“ spustila na našeho revoltujícího syna máma hned po ránu. „Chodíš jako středověký vagabund a ne jako […]

Simplephone

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged CKČ humor mlok povídka sci-fi on 6.11.2015 by Jan Švancara

Když jsem přijel do Dublinu, překvapily mě tu dvě věci. Zaprvé: moji kolegové nechodí po práci na pivo, ale všichni, až na Adama, který je z venkova a má pronajatý pokoj v centru, se seberou, nasednou do aut a odjedou, protože bydlí kdesi za městem. Zadruhé: Se středoškolskou angličtinou naučenou […]

Beran

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged beran Irsko kolie povídka on 4.11.2015 by Jan Švancara

„Z tebe něco bude,“ říkali mi, když jsem byl malej kluk. Rodiče mně tak symbolicky plácali po zádech. Ve škole jsem byl naděje všech učitelů. Dávali mě za příklad a kantorky tajně doufaly, že jednou až budu slavnej a úspěšnej, že si na ně budu pamatovat a ony budou říkat: […]