V době dospívání si mladí lidé nezřídka hledají svůj vzor. Ten můj byl vzor 60, jehličkový maskáčový mantl z výbavy Československé lidové armády. Když jsem jako malý kluk začal chodit do skautského oddílu, nosili tenhle kabát starší kluci. Ti, co uměli hrát na kytary, hrát fotbal a nebáli se na hlídce. My prďolové jsme chodili na výlety ve větrovkách a čekali, až dorosteme do výšky branců.
První jehličkový mantl mi koupil můj tatínek ve vojenském výprodeji v Písku. Mám ho dodnes. Rukávy jsem ustřihl, když mi začaly být krátké, ale nosil jsem ho dál. Ten kus impregnované zelené látky se mnou prošel nejedny hory a nasál kouř mnoha ohňů. Vždycky, když někde vidím tu jehličkovou kamufláž, vzpomenu si na kamarády z oddílu.
Můj skutečný životní vzor začal skautovat až pár let po mně. I když je o generaci starší. Nejdřív komunistické zákazy, pak povinnosti k vlastní rodině. Dodnes se snažím hodně věcí dělat tak jako on. Můj syn dnes chodí do oddílu, který on před lety zakládal. Chodí do oddílu, který založil můj tatínek.