Nejprve je třeba si uvědomit, že narozením dítěte se výrazně změní kriteria pro vaše sebehodnocení. To, že vám někdo pomočí obličej, by od teď nemělo nijak ohrozit vaši sebeúctu.
Pomačkané a mračící se novorozeně se sluší připodobnit k někomu z rodiny. Podobnost s Winstonem Churchillem nebo Jeanem Gabinem může být sice do očí bijící, ale nikoho nezajímá.
Pokud jste v chytré knize četli, nebo na kurzu pro nastávající rodiče slyšeli, že dítě bude mít již do hodiny od narození stoličku, je třeba se podívat pravdě do očí. Nehledejte v malých křičících ústech známky chrupu. Stolička je v tomto případě eufemismus pro to, co se my chlapi nebojíme označit pravým jménem, ale od teď – v přítomnosti dětí – je to pro nás tak maximálně bobek.
Dětská stolice svou konzistencí i barvou připomíná plnotučnou hořčici, to ano. Ale není nutné to zkoušet. Beztak byste došli ke stejnému závěru jako já.
Dětské pleny slouží k zadržování produktů novorozeného metabolismu a jejich následnému vypuštění v nejméně vhodný okamžik. Tedy to, že má dítě plínku, neznamená, že se nepočůrá. Znamená to, že bude najednou mokré ve chvíli, kdy to nejméně čekáte a v objemu, který se rovná sumě několika dávek běžného počůrání.
Dětské pleny se kupují podle váhy. Hmotnost na obalu ovšem naprosto nelogicky označuje velikost vašeho potomka. Nelze tak očekávat, že by Pampers mini zadržely 6-10 kg stolice.
Zapamatujte si, že časté koupání nemluvňatům škodí. Toto tvrzení sice nemusí být nutně pravdivé, ale v každém případě vám ušetří spoustu slz a zbytečné námahy.
Novopečená matka se podobá nadopovanému sportovci. Přetéká hormony až po okraj. Nesnažte se proto s ní držet tempo a zavčas si čestně přiznejte, že potřebujete spát.
Také je vhodné si zavčas přiznat, že muži obecně hůře snášejí dětský pláč.
S narozením dítěte se u vás pravděpodobně objeví různé (dříve neznámé) zvláštní schopnosti, např. zjistíte, že umíte: zpívat ukolébavky, spát v sedě nebo otevřít lahváč jednou rukou, protože na druhé vám sladce usnul potomek a vy se s ní bojíte pohnout.
První dětské příkrmy nejsou dobré! Pamatujte si to, ale nezkoušejte, zvláště ne v přítomnosti dítěte. Váš znechucený výraz potažmo zvuky dávení mu nikdo nevymaže z paměti a těžko ho pak někdo přiměje k jídlu.
Hledáte-li v supermarketu dětskou stravu, vězte, že je vždycky blízko žrádla pro psy. Nevím proč, ale je to tak.
Dětské výživy, kašičky a mléka mívají na obalu uvedeno, pro jak staré děti se hodí. Nakupujte, jako kdybyste měli o dva měsíce mladší dítě. Nevím proč, ale jedině tak projde komodita přes kontrolu starostlivé matky.
Pokud jste doposud měli pocit, že se stravujete poměrně zdravě, s malým dítětem teprve zjistíte, že tomu tak není. Věta: „toto není zdravé, to může jen tatínek“ vám jasně naznačí, že zplozením potomka se vaše biologická úloha naplnila.
Než koupíte jakoukoli hračku, nejprve otestujte její nezávadnost. To znamená několikrát se s ní silně udeřte do obličeje, zkuste si na ni šlápnout bosou nohou, pokud vydává nějaký zvuk pak se exponujte tomuto zvuku po dobu tří hodin, během nichž se pokusíte buď o nějakou intelektuální činnost nebo o spánek, zamyslete se nad tím, zda budete schopni uvést hračku do původního stavu pokud:
a) spadne z balkónu
b) pokud ji vyperete v pračce
c) pokud ji přejede zapnutá sekačka na trávu nebo sežere pes.
Vložte si hračku pod prostěradlo a jdu noc na ní spěte, zkuste řídit v hustém provozu a přitom najít hračku schovanou někde na podlaze auta… Nyní se zamyslete, zda vám to stojí zato.
Hračky si s sebou dítě nebere na písek proto, aby si s nimi hrálo, nýbrž jako komoditu barterového obchodu. Jedná se však o velmi primitivní směnu kus za kus. Nemá cenu dětem vysvětlovat, že kamión značky MAN vydá za tři starší Zetory. Většinou to nepochopí to ani ostatní maminky na pískovišti.
Brát si s sebou na pískoviště notebook je poněkud neobvyklé. Ostatní maminky to nedělají. Chcete-li zapadnout, dělejte, že koukání na dítě, které si systematicky snaží nacpat písek do všech tělních otvorů, je smyslem vašeho života. Ostatně většina dětských hřišť stále ještě nemá wi-fi.
Pokud bobek v nočníku vašeho potomka připomíná svým tvarem čínský znak pro štěstí, věřte, že to nikoho kromě vás nezajímá. Zejména sázkový terminál o tom nemá žádné tušení a je zbytečné to zkoušet.
Nestrašte děti sociální pracovnicí. Pokud se ta totiž náhodou objeví, zděšené děti neudělají nejlepší dojem. Lépe je strašit exekutorem. Nikdo totiž neumí schovat klíče od auta lépe než děti a to by se v jisté situaci mohlo hodit.
Pokud hledáte nezávadný televizní pořad pro děti, je nutné se vyhnout pořadům o životě zvířat. Tyto relace totiž neobsahují nic jiného než násilí a sex. Ona ta zvířata prakticky nic jiného ani nedělají, co si budeme nalhávat. No a s vysvětlením, že „si jenom hrají“ se nedá vystačit věčně.
Když dítě začíná ovládat svá mluvidla, zpravidla nejprve artikuluje slabiku „ta“. Můžete se tedy těšit na výsadu, kterou nám při vývoji jazyka zajistili naši moudří praotcové. Dítě bude s velkou pravděpodobností říkat dříve táta než máma. Užijte si tuto chvilku slávy, protože po čase vás prcek stejně bude oslovovat mami.
Roční dítě zákonitě změní každý oběd v batikovací jam session. Je dobré s tím počítat.
Pokud dvouletý mrňous běhá po bytě a rozčileně volá: „Já se na to vykašju, už tojo mám plný žuby.“ Pak si můžete gratulovat. Znamená to, že jste se po dva roky nelidsky ovládali a i ve vypjatých situacích na pokraji nervového zhroucení jste drželi svůj slovník v mezích Gutha-Jarkovského.
S nástupem mluvení se můžete těšit na krásné projevy náklonnosti a obdivu, jako třeba: „Až vylostu budu siják jako táta“. Inu schopnost lichotit se zřejmě dědí po mamince.
