Možná jste někdy, tak jako já v klukovských letech, zkoušeli roztlačit opuštěný vagón. Nebo jste třeba na letošní skrovné sněhové nadílce táhli někoho na saních, tak jako já letos. Obojí má cosi společného. Nejtěžší je rozjezd. Však asi víte, jak s sebou vagóny škubou při odjezdu vlaku. Lokomotiva nebo rodič zapřažený do sáněk musí totiž při rozjezdu vykonat mnohem více práce, než později během plynulé jízdy.
Na železnici je proto důležité, ne s jak těžkými vagóny dokáže lokomotiva uhánět po kolejích, ale jak těžký vlak je schopná uvést do pohybu. Kritický moment je právě na startu a po každé další zastávce.
Podobně je tomu asi i s předsevzetími. Pokud jste si v nadšení z nového letopočtu dali nějaký ten závazek, máte už rozjezd za sebou. Prvotní nadšení, sváteční čas nebo motivace okolí vám možná udělily první impulz. Ale co dál? Pamatujme na vlaky. Důležité je se nezastavit. Na další rozjezd by možná nebylo dost páry.
Co tedy dělat, když chceme urazit pořádný kus cesty?
1. Zaznamenávej
První foglarovka, kterou jsem přečetl, byla knížka „Přístav volá“, kde hlavní klaďas Láďa Vilemín má své ušlechtilé zásady a jejich dodržování si zaznamenává do tabulky. Vybarvuje si políčka modře a tabulce tak říká Modrý život. Poetika Foglarových knížek možná může někomu přijít dětinská, ale Modrý život jako nástroj pro zpětnou vazbu je k nezaplacení. Řekne nám, jestli je naše předsevzetí nebo projekt stále v pohybu či zlozvyk na ústupu. Pokud vlak začne zastavovat, bude to hned znát.
I když jsem si udělal tabulku v Excelu a vybarvuju si políčka zeleně, pořád vím, že je to vlastně Láďův Modrý život, což se světácky řekne Personal Development Checklist.
2. Nevynechej dvakrát
Odpusť si první zaváhání a pokračuj dál. Jedno škobrtnutí nevadí, hlavně nesmí být důvodem k rezignaci. Na toto pravidlo jsem narazil na blogu Jamese Cleara a od té doby se mi několikrát osvědčilo.
Když jede lokomotiva 90 km/h co záleží na tom, když přibrzdí na 80. Lehko to zase dotáhne.
V říjnu se mi podařilo dočíst Bibli. Četl jsem ji rok. Celou v chronologickém pořadí událostí. Měl jsem ji koupenou za tímto účelem v elektronické podobě. Na každý den bylo dáno, co je třeba přečíst (vždy asi tak na 15 minut). Jedno vynechání se dalo dohnat lehce, ale dvě už byly problém. Cokoli se má dělat pravidelně řídí se stejným řádem. Jedno zaškobrtnutí se lehko zahladí, pokud se jím nenecháme zastavit.
3. Řekni to někomu
Jsem spíše introvertní a své plány mám tendenci si nechávat pro sebe. Ale vyzkoušel jsem si, že to funguje. Když jsem všude rozhlásil, že poběžím maraton, musel jsem zatnout zuby a trénovat. Nechtělo se mi pak vysvětlovat, proč jsem neběžel. Najít výmluvu pro sebe je snadné, ale najít si veřejnou omluvu je těžší.