Povídky

Povídky

„Ukončete nástup, dveře se zavírají,” oznamoval z reproduktorů školený hlas, který v pravidelných intervalech udával tepovou frekvenci podzemních cév města. Na poslední chvíli se dveřmi do vagónu prosmýkl nějaký starý pán. Posadil se přímo naproti Martinovi. Vypadal trochu jako děda Láďa. Martin si dědu moc nepamatoval, ale těch pár rysů […]

Cesta

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged sci-fi cestování časem on by
Jako vždycky. Otevírací doba byla sice od osmi do pěti, ale přesto do obchodu s nápisem „neprodáváme zboží, ale dobrý pocit“ chodili všichni zákazníci až kolem půl páté. Však taky kdo má čas si kupovat oblek dopoledne. Náročný závěr celodenní šichty v obchodě možná leckomu vadil, ale Michalovi ne. Ten […]

Jarmilky

This entry was posted in Nezařazené Povídky on by
Mikuláš seděl a zíral na prázdný list čtverečkovaného papíru. Koukal na tu čtvercovou síť a přemýšlel. Kolik je asi na jedné stránce čtverečků? Jsou všechny stejné, takže kdyby někde vprostřed jeden chyběl, nikdo by si toho nevšiml. Sousední čtverce by jej dotvořily svými hranami. Mikuláš měl pocit, že poslední dobou […]

Nadílka

This entry was posted in Co píšu Nezařazené Povídky and tagged deprese Greene povídka on by
Když se ráno vzbudil, věděl, že je to tady. V tom krátkém, fyzikálně neměřitelném momentě mezi procitnutím a otevřením očí mu hlavou bleskla tichá, ale jasná myšlenka: „Proč?“ Dlouho ji necítil. Dalo se čekat, že to zase přijde. Většinou se objevovala na jaře. Za pošmourných podzimních dní by ji lehko […]

Cizí život

This entry was posted in Co píšu Povídky on by
Bylo dusné odpoledne a to nevěstilo nic dobrého. V takovém odpoledni totiž ve Lhotě bývalo hodně dusno. V celé vesnici pulzovalo neviditelné napětí a všichni počestní občané této obce věděli, odkud se to šíří. Šířilo se to od nenápadné malé budovy na kraji lesa. A právě na polní cestě u […]

Šestáková Lhota

This entry was posted in Co píšu Povídky on by
Čtvrtek 24. 4. 1986 Sotva se na jedné straně zvýší schopnost řešit složitější problémy, na druhé je možné nastolit další ještě složitější. To není začarovaný kruh, jak by se mohl nezasvěcený člověk domnívat, ale vývojová spirála. (Rudé právo – úvodník) „Blíží se konec světa,“ řekl docent Kotva věcně a Jirka […]

Kataklyzma

This entry was posted in Co píšu Povídky on by
„Otevřete!“ ozvalo se za dveřmi a Rimir otevřel oči. Jedno dvě bouchnutí a dveře se doslova rozsypaly, tak byly ztrouchnivělé. Výzva k otevření tak začala být zbytečná ve chvíli, kdy zazněla. Rimir stál uprostřed páchnoucího kamrlíku, zíral na dva dráby stojícími tam, kde před chvílí byly dveře, a přemýšlel. Přemýšlel, […]

Proces

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged fantasy kouzelník soud on by
Z otevřených dveří ordinace nikdo nevyšel, přesto sestřička zavolala obligátní: „Další.“ Nebyl jsem další. Byl jsem jediný. Zanechav za sebou prázdnou čekárnu vstoupil jsem do ordinace. Po zdvořilostním dobrýdenodložtesicováspřivádí jsem šel rovnou k věci: „Pane doktore, já odpuzuju lidi.“ „Co tím, prosím vás myslíte, že odpuzujete lidi?“ zeptal se zájmem […]

Inzerát

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged doktor inzerát odpuzovač povídka on by
„Konečně domašov,“ ulevil si Miroslav, když dosedl na lavičku v předsíni. „No, konečně,“ odtušila z kuchyně Lucie. „Taky bys mohl někdy přijít domů trochu dřív.“ „Ty si jako myslíš, že já si tam chodím do té hokny válet šunky nebo co? Dyť já tam chodím vydělávat krupicu pro nás pro […]

Mateřská

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged děti hantec nákup otec plínky on by
Určitě jste taky někdy seděli na sedadle v letadle, autobuse nebo ve vlaku a v křížových bolestech si kladli otázku, pro koho je takové sedadlo navržené? Komu se v něm může pohodlně sedět? Řeknu vám to. Je to Peter Jeremy Clarks ze Severní Karolíny. To je chlápek, který prostě pasuje […]

Sedadla

This entry was posted in Co píšu Povídky and tagged cestování sedadlo on by