Sedadla


sedadlaUrčitě jste taky někdy seděli na sedadle v letadle, autobuse nebo ve vlaku a v křížových bolestech si kladli otázku, pro koho je takové sedadlo navržené? Komu se v něm může pohodlně sedět? Řeknu vám to. Je to Peter Jeremy Clarks ze Severní Karolíny. To je chlápek, který prostě pasuje do každé sedačky ve všech dopravních prostředcích. Potkal jsem ho cestou do Vídně. Potkat Petera v dopravním prostředku ostatně není až taková náhoda. Hodně cestuje. Má nějaké to zaměstnání, kde je jedno jestli jste flexibilní, umíte pracovat ve stresu a jste týmový hráč. Jediná požadovaná dovednost je umění vydržet sedět dlouhé hodiny na zadku.

Když jsem ho uviděl, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Spal. Svou podsaditou zakulacenou postavou dokonale vyplňoval sedadlo naproti mně. Jeho velká hlava byla pohodlně usazená mezi opěrky a podbradek, jako nejlepší cestovní polštář, ji fixoval v mírném předklonu, tak že se ani nehla a muž na sedadle mohl s důstojným výrazem sedícího Buddhy spokojeně spát.

Sedět naproti Peteru Clarksovi mělo v obsazeném kupé jednu nespornou výhodu, jeho krátké nohy nezabraly ani o centimetr víc prostoru, než na ně naplánoval konstruktér.

Zatímco já jsem už v Břeclavi nevěděl, jak si sednout. Muž na protějším sedadle se ani nehl. Kdybych byl v kupé sám, snad si na něj i zkusmo sáhnu, jestli není umělý, tak dokonale splýval se svým sedadlem. Prototyp nového člověka – homo sedilensis – člověk sedačkový.

Postava, která se nedá vytrénovat hodinami upachtěného cvičení v zapocených fitness centrech. Žádná speciální dieta nemohla vytvořit něco tak precizního. Tohle byla lehká nadváha západního blahobytu strategicky rozložená do klíčových partií v geniální harmonii s dokonalými rozměry kostry. Chtěl bych vidět některého z těch slavných plastických doktorů, který by toto zvládl třeba jen napodobit ze silikonu.

Ne, takovou postavu musíte mít v genech. Člověku při pohledu na Petera nezbývalo než mlčky smeknout před jeho předky. Tahle soudkovitá figura na krátkých nohách nemoha s sebou nést žádnou evoluční výhodu. Z generace na generaci se musela předávat jako nepoznaný poklad. To se vám chce skoro plakat, když si představíte kolik nerovných soubojů, kolik evolučních příkoří museli krátkonozí zavalití muži vytrpět, aby svou postavu donesli až dnešních časů. Tisíce generací cvalíků se bilo o život a prchalo na krátkých nohách, aby jejich prapotomek mohl dnes spokojeně spát, zatímco pět dalších osob v kupé trpělo kvůli svým dlouhým nohám, širokým ramenům, hubeným zadkům a štíhlým krkům. Peter Jeremy Clarks byl vítěz.

Ani mě nepřekvapilo, když jsem Petera zahlédl i na letišti. Bylo jaksi samo sebou, že pokračuje v cestě dál. Škoda aby končil, když mu to cestování tak jde. Zatímco já jsem rozcházel ztuhlé nohy po letištní hale, on – jak jinak – spokojeně seděl. Nedalo mi to a oslovil jsem ho. Pamatoval si mě z vlaku. Dokážete si asi představit mou radost, když jsem zjistil, že letí také do Londýna. Uvidím mistra v královské disciplíně. Cesta letadlem v podání fenomenálního génia hromadné přepravy Petera Jeremy Clarkse. Stálo to zato.

V letadle Peter vypadal, jako kdyby ho Airbus dodával do letadel jako jednu z mnoha pečlivě soustružených součástek. Do sedadla zapadl jako poslední dílek skládačky. Cestoval v takové symbióze se svou sedačkou, až se mohlo zdát, že i bezpečnostním pásem pulzuje jeho krev. Jako by ten pás byl pupeční šňůra spojující dítě s matkou.

Jenže tato dokonalost měla jednu vadu. Jeden kaz na kráse, který rušil celý dojem. Peter mi ještě na letišti ve Vídni v družném rozhovoru prozradil, že už s létáním po světě končí. Uspořil si prý nějaké peníze a zaplatil si herecký kurz. Prý ho odmalička lákalo divadlo a film.

Já být jeho táta, tak si o něj snad přerazím zápěstí. Zahodit takový talent. Zmařit sveřepou snahu tolika generací.

Možná si myslíte, že z něj bude třeba dobrý herec. Nebude. Člověk může mít různé vlohy, ale jen jeden geniální talent. Máte-li pro něco tak absolutní předpoklady, nemůže už existovat žádný jiný obor, ve kterém se slušně uplatníte. Vždyť to by ani nebylo spravedlivé. Bylo by to mrhání talentem.

Takže až někdy ve filmu z americké produkce uvidíte podprůměrného herce, který ze všeho nejlíp umí sedět, vzpomeňte si na bývalého obchodního cestujícího Petera Jeremy Clarkse.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Leave a comment