Alexas_Fotos, pixabay.com
Můj starší bratr není mužem dlouhých proslovů. Občas s ním mám telefonát tohoto zněn: „O víkendu budou volby, že?…Koho budeš volit…jo, toho já taky, chtěl jsem si to ověřit, dík.“
Ač každý z nás pracujeme v jiném oboru na jiné pozici, on bydlí na vesnici já ve městě, co se týká politiky, se shodujeme, aniž bychom se nějak museli domlouvat. Bude to asi tím, že většinou volíme stejně jako naši rodiče.
Na Radiotéce Českého rozhlasu jsem teď díky nemoci poslechl audioknihu Vladimíra Ševely Český krtek v CIA. Mám rád špionážní zápletky. Historie českého špiona Karla Köchera byla ale tak neuvěřitelná, že jako beletrie by těžko uspěla. Příběh kluka, který neměl šťastné dětství, byl asi trochu vykořeněný, v padesátých letech ho vyhodili z gymnázia, protože na něj starší spolužačka Rita Budínová napsala nepříznivý posudek a byl dokonce zadržený jako člen skupiny, která chystala protistátní činnost a strávil noc v Bartolomějské v cele s letci RAF. Tento kluk ale měl hodně velké ambice a téměř žádné zásady. Nebyl to ideologický fanatik. Jen sloužil tomu, kdo mu dal větší pocit důležitosti. Ať už to byla StB, CIA nebo KGB.
Naopak, když čtu příběhy hrdinů protifašistického či protikomunistického odboje s nápadně vysokou frekvencí se setkávám s příběhy, které začínají slovy „otec byl sokol“ „matka byla velmi zbožná“, „rodiče byli vlastenci“. Líbí se mi to. Mám rád rodinné tradice, ale zdá se mi, že jim doba moc nepřeje. Dnes se hodně mluví o generacích. S tímto akcentem přišli marketingový odborníci, kteří sice nemívají nijak vysoké a ušlechtilé cíle, zato to bývají proklatě dobří znalci lidí. Pochopili, že osoby narozené ve stejné době jsou formovány stejnými faktory a mají podobné chování. Horizontální osu rodinných tradic nahradila vertikální osa působení okolí. Najednou máme víc společného s těmi, kdo se narodili ve stejném čase jako my, než s těmi, kteří nás vychovali nebo které vychováváme my.
Demokracie jako taková je vlastně tyranií současnosti. Současnost může přehlasovat minulost i budoucnost. Bohužel spousta důležitých politických témat přesahuje horizont volebního období dokonce i horizont generace. Klimatické problémy, reformu sociálního systému nebo strategické zahraniční pakty je třeba řešit s dlouhodobou perspektivou. Můžeme čekat, že za nás politici vyřeší tato témata? Že nám naplánují budoucnost, když nerozumíme vlastním dětem? Můžeme se divit, že se senioři dají koupit od populistů slibem zvýšení důchodů? Pokud s námi a našimi dětmi nesdílí naši budoucnost, je ten důchod jediné, co mají.
Karel Köcher byl nakonec v USA odsouzen na doživotí a následně vyměněn za ruského disidenta Ščaranského. Rita Budínová (tehdy již Mlynářová) byla v té době disidentkou a signatářkou Charty. Těch převrácených rolí je v tom špiónském příběhu více. Když jsem to četl, byl jsem čím dále vděčnější svým předkům za to, že těmi nelehkými dobami prošli se vztyčenou hlavou.
Jsem rád, že se se mohu hlásit k jejich minulosti a doufám, že oni se stejně rádi koukají do budoucnosti mých dětí. Můj otec je křesťan a skaut, já jsem křesťan a skaut a moje děti jsou křesťané a skauti. Mezigenerační propast nevyřeší referendum. Pokud nebudeme sami vědět, odkud jsme přišli a kam jdeme, žádná demokratická politika nám na to nedá odpověď.