Marketing z gauče


On není žádný krasavec, doma moc nepomůže, po práci jde spíš na ryby a večer sedí na gauči a kouká se na fotbal.

„Růženko, uděláš mi něco k večeři?“

„To si ten chleba nemůžeš namazat sám?“

„Když mně to od tebe víc chutná.“

Ona roztaje, jde a nachystá mu večeři.

On před návštěvou nezapomene zmínit: „Naše maminka je nejlepší kuchařka. Já ji nemít…tak jako ona neumí svíčkou žádná jiná.“

Ona se zapýří. Sice ví, že jí asi jen maže med kolem pusy, ale přesto to ráda slyší. Potřebuje, aby ji někdo pochválil. Chce být v něčem dobrá. Ve škole se jí nikdy moc nedařilo v práci taky moc pochval neslyší. Příště mu zase něco uvaří.

Andrej Babiš de facto donutil lidi, aby si sami vyrobili ochranné roušky a suplovali tím insuficienci vlády. Jenže pak lidi pochválil, že jsou super a do Ameriky poslal vzkaz: Koukejte, jak se to má dělat, Češi jsou nejlepší.

Je to marketing líného chlapa z gauče. Dá lidem pocit důležitosti a oni to rádi odmakají za něj. Možná proto, že už je dlouho nikdo za nic nepochválil a pravděpodobně nikdy je nikdo nepoplácal po rameni před americkým prezidentem.

Je to laciný trik, že? Ale když nic nestojí, můžeme ho možná dělat i my. Každý den dát lidem ve svém okolí drobný pocit úspěchu a důležitosti. Možná si pak budou víc věřit. Možná se pak nedají uplatit trochou medu kolem úst.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •