Za 1.30$ jsem si koupil knížku Let´s Write a Short Story. Přiznám se, že jsem od ní celkem nic nečekal. Autor Joe Bunting mě ale překvapil. Jasně, rady jak oslovit některý z amerických literárních časopisů jsou mi platné jak mrtvému zimník, ale spousta dalších nápadů je univerzální. Toto jsou moje poznámky:
1. Ujasni si, co to je povídka
Povídka je možná nejstarší žánr slovesné tvorby, který vznikl dříve než písmo, třeba jako příběh vyprávěný u ohně. Povídka je tedy přirozeně krátká. To ji odlišuje od novely či románu. Abychom mohli mluvit o povídce, mělo by se jednat o text mezi 3 až 60 stranami textu. Povídka není ani báseň nebo úvaha, je to v první řadě příběh.
2. Nenech postavy, aby soupeřily o čtenářovu pozornost
Z románů si pamatujeme postavy, z povídek zápletky. Povídka se nesoustředí na hrdiny a jejich vývoj, ale na příběh. Takže to nepřehánět. Jeden hlavní hrdina stačí, ostatní by mu neměli zaclánět a tříštit čtenářovu pozornost.
3. Pamatuj na 5 hlavních komponent
- Postava
- Touha (rozhodnutí) – „Každá postava by měla něco chtít, i kdyby to měla být jen sklenice vody“ (toto nenapsal Joe Bunting ale Kurt Vonnegut)
- Konflikt
- Změna
- Rozuzlení
4. Dej povídce akci
V povídce není důležité, co si postavy myslí, co cítí nebo co vidí, ale pouze to, co dělají. Ve světě se pořád něco děje (stačí se podívat na zprávy). Aby byla povídka realistická, musí se v ní něco stát. Co si budeme namlouvat, nejlíp zabírá, když někdo umře. Téma života a smrti asi nikdy neomrzí (známe to od malička Karkulka, Otesánek, Perníková chaloupka…všude jde o krk a často ne jeden). Bunting upozorňuje, že mezi povídkami nominovanými v roce 2011 na americkou Booker Price byla třetina právě o smrti.
5. Dej si práci s tím, aby se povídka dobře četla
Napsat a přečíst, to jsou dost odlišné činnosti. Stojí zato pohrát si s textem tak, aby dobře zněl. Nejde jen o to, aby vysloveně nelámal jazyk, ale taky aby lahodil uchu. Je to možná trochu triviální, ale dobře prý zní za sebou slova, která začínají na stejnou hlásku nebo používají stejnou slabiku.
6. Používej efektní strategie
Joe Bunting nabízí tyto návody:
- Tři dějství: Problém – řešení problému – rozuzlení
- Obal – na začátku i na konci se opakuje stejný motiv (fráze, scéna citát). Při této strategii je jednodušší přepsat začátek podle konce, než měnit konec. Mně se tuto strategii podařilo nezáměrně použít v povídce Beran.
- Díra vprostřed – jsou to vlastně dva příběhy. Mezi nimi bác, něco se stane. Hrdina zažije něco, co ho naprosto změní. Častá chyba je v tomto bodě skončit. Je potřeba ukázat, co bylo s hrdinou dále, po změně.
7. Porušuj pravidla, když se ti to hodí
Samozřejmě, že pravidla se mohou porušovat. Ale je dobré vědět, že nějaká existují a vždy je fajn mít jasno v tom, proč to či ono pravidlo chceš ignorovat.
Tak co? Docela dost nápadů za 1.30$, ne? Takže směle do psaní povídek. Jejich výhoda je v tom, že jsou krátké. Rychle získáte zpětnou vazbu. A je známo, že třeba Hemingway nebo Fitzgerald si v povídkách testovali postavy pro své romány.
Za 1.30$ jsem si koupil knížku Let´s Write a Short Story. Přiznám se, že jsem od ní celkem nic nečekal. Autor Joe Bunting mě ale překvapil. Jasně, rady jak oslovit některý z amerických literárních časopisů jsou mi platné jak mrtvému zimník, ale spousta dalších nápadů je univerzální. Toto jsou moje poznámky: